Každá obec musí vykonávat různé mandatorní činnosti (např. údržbu majetku a veřejných prostranství), obvykle také provozuje služby pro své občany (v oblasti vzdělávací, kulturní a sociální) a může vykonávat i podnikatelské aktivity, které jí mohou generovat příjem. Ve všech těchto oblastech je možné vytvářet pracovní příležitosti pro lidi, kteří obtížně nacházejí zaměstnání, a to několika způsoby: využíváním existujících pracovních míst, vytvářením míst nových, anebo podporou zaměstnávání skrze veřejné zakázky.

1/ Využití existujících pracovních míst

Základním předpokladem pro využití existujících pracovních míst na podporu zaměstnanosti obtížně uplatnitelných osob je zpracování přehledu existujících činností obce a jejích příspěvkových organizací a zmapování pracovních míst, resp. poptávky po zaměstnancích. Cílem je identifikace takových pracovních míst, na kterých mohou pracovat lidé s nízkou kvalifikací nebo specifickými potřebami (pomocné pozice ve školách,  jídelnách, knihovnách, aj.), přičemž je vhodné zvažovat i možnosti zkrácených úvazků, sdílených pracovních míst nebo upravené pracovní doby.

Po zmapování potenciálu obce a příspěvkových organizací je důležité do přípravy umístění nových pracovníků zapojit nižší a střední management, a to zejména při plánování podoby a fungování podpory  pro zaměstnance se znevýhodněním, nastavování systému mentoringu, supervize aj.

2/ Tvorba nových pracovních míst

                  a) Převedení externích zakázek pod obec

První možností vytváření pracovních míst v obci je nahrazení externích dodavatelů práce přímým zaměstnáváním. Pro obec to může být výhodné nejen jako nástroj zvýšení zaměstnanosti, ale také jako způsob snížení finančních nákladů nebo zvýšení flexibility při organizaci práce.

Východiskem převzetí externích činností obcí je analýza finančních toků se zaměřením na objem a cenu prací, které obec poptává u externích subjektů (úklid veřejných prostranství nebo údržba zeleně, rekonstrukce nemovitého majetku aj.), a ekonomická rozvaha nákladů a výnosů při provádění činností interně přímo obcí, nebo některou z organizací zřizovaných obcí.

                b) Vlastní podnikání obce

Obec také může vytvářet vlastní podnikatelské aktivity (např. v oblasti údržby veřejných prostor, správy bytového fondu, svozu odpadu nebo provozování nábytkové banky), které budou sice vycházet z potřeb obce a jejích občanů, zohlední ale i sociální princip tím, že poskytnou zaměstnání obtížně uplatnitelným obyvatelům obce. V tomto případě je důležité provést nejdříve analýzu rozvojového potenciálu obce včetně stanovení rozvojových cílů, popisu materiálních a personálních zdrojů pro jejich zajištění (včetně externích zdrojů jako jsou dotační programy, nebo síť sociálních služeb) .

V obou uvedených příkladech je klíčové, aby vytvářená pracovní místa pro znevýhodněné osoby byla provázána se sítí podpůrných služeb a podporou managementu. Pro přímé poskytování služeb a zejména pro období zaučení zaměstnanců lze využít existující dotační zdroje, dotace na tvorbu pracovních míst (dotovaná pracovní místa) nebo na asistenci a mentoring.

3/ Externí (veřejné) zakázky 

I při zadávání veřejných zakázek lze podpořit rozvoj místní zaměstnanosti, nebo jiný společensky či environmentálně přínosný aspekt. Veřejné zakázky lze zadávat s určitými sociálními a/nebo ekologickými podmínkami, jimiž je například povinnost v rámci zakázky zaměstnat určitý počet nezaměstnaných či jinak definovaných potřebných apod. Více se tomuto tématu věnujeme ve zvláštním textu.

Obecně, lze říci, že maximalizace počtu činností, které bude obec schopna realizovat interně znamená lepší službu pro občany, udržení finančních prostředků v obci a regionu a větší sociální soudržnost obyvatel. Při plánování činností obce je tedy vhodné přemýšlet o jejich širším portfoliu, které zajistí možnost flexibilního zaměstnávání vlastních občanů a organizace práce  podle aktuálních místních potřeb a vyvážení sezónnosti některých prací.

Úvahy o tom, jak velký má být přímý podíl obce na tvorbě pracovních míst a zaměstnávání, by se měly odvíjet od analýzy poptávaných nebo potřebných služeb a zhodnocení přínosu jejich alternativního obstarávání.  Na tomto základě je pak možné formulovat záměry budoucího fungování služeb, určit činnosti, které je efektivní realizovat interně, naplánovat jejich adekvátní organizaci a definovat cílové skupiny, které budou mít ze změny prospěch (včetně té, která bude primárně rekrutována pro nově vzniklá pracovní místa).

Zajímavé příklady využití potenciálu obce naleznete zde:

Zahraniční – SK – Obecný podnik Spišský Hrhov

Praha 7U

Brno SAKO

Matching je individualizované, na míru šité zprostředkování zaměstnání pro skupinu uchazečů na straně jedné a připravenou skupinu zaměstnavatelů na straně druhé. 

Matching je způsob, jak zvýšit šance na úspěch zprostředkování zaměstnání oproti běžnému zprostředkování, které je založeno na neadresném elementárním zájmu obou stran. Jde o vhodnou metodu práce s oběma stranami trhu práce tak, aby postupně obě ustoupily od nereálných očekávání a směřovaly k dohodě. Výhodou matchingu je snížení rizika selhání nového zaměstnance v adaptační fázi, a tedy i nižší recidiva nezaměstnanosti. Je to nástroj obzvláště vhodný pro zprostředkování práce obtížně uplatnitelným uchazečům o zaměstnání.

Matching odpovídá definici zprostředkování zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti, není ale úřadem práce obvykle praktikován. Jedním z důvodů je i fakt, že odmítnutí zaměstnání je důvodem pro vyřazení uchazeče z evidence nezaměstnaných na dobu 6 měsíců, což proces svobodného výběru zaměstnanců/zaměstnavatelů komplikuje. Matching je uplatňován především v projektech a poradenských programech a bývá využíván k nastavení podmínek v oblasti pracovní doby, směnnosti, úvazku, způsobu odměňování či vyjednávání benefitů (např. zajištění hlídání dětí v zařízení zaměstnavatele).

 

Kdo může matching realizovat:

Matching je svou definicí zprostředkováním zaměstnání, které v souladu se zákonem o zaměstnanosti může poskytovat pouze agentura práce na základě povolení ke zprostředkování zaměstnání. Komise ÚP ČR rozhodne o vydání či nevydání povolení ke zprostředkování zaměstnání na základě písemné žádosti, ve které musí být stanoven odborný zástupce (včetně doložení jeho bezúhonnosti a odborné způsobilosti), žadatel je dále povinen uhradit správní poplatek ve výši 5 000 Kč, 15 000 Kč nebo 25 000 Kč dle zvolené formy a rozsahu zprostředkování zaměstnání, případně splnit další povinnosti (více informací na stránkách MPSV).

V případě vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání je povinností agentury práce 1x ročně informovat generální ředitelství Úřadu práce ČR o počtu volných míst, počtu úspěšně zaměstnaných osob apod.

Zákon o zaměstnanosti dle §119a ZoZ umožňuje agenturám práce zprostředkovávat zaměstnání uchazečům o zaměstnání za úhradu, a to na základě vzájemné dohody mezi Krajskou pobočkou Úřadu práce a agenturou práce. V takovém případě má agentura práce nárok na 500 Kč/osobu za provádění matchingu, v případě udržení zprostředkovaného zaměstnání po dobu 6 měsíců pak na dalších 6 250 Kč/osobu.

Zadavatelé veřejných zakázek (obec, kraj, veřejná státní instituce, atd.) mají potenciál prostřednictvím vhodného zadání zakázky ovlivnit lokální pracovní trh.

Zakomponováním sociální podmínky do zadání zakázky, a následně smlouvy s dodavatelem, mohou podpořit zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce. Podmínkou veřejné zakázky může být např. povinnost vítězného dodavatele zaměstnat na realizaci zakázky určité procento osob z řad dlouhodobě nezaměstnaných, zvýhodnění sociálního podniku nebo jiné sociální parametry. Smyslem SOZVZ je tedy zadávat zakázky tak, že jejich plnění bude přinášet i společenské benefity.

V České republice zatím společensky odpovědné zadávání zakázek není rozšířené, přestože je pro něj vytvořen legislativní rámec i poradenský servis provozovaný MPSV (více zde: http://sovz.cz). Inspiraci pro vypsání zakázky lze hledat v  příkladech dobré praxe, nebo v metodice.

Kdo může sociálně odpovědnou zakázku vypsat:

  • Obec, kraj, stát a další veřejní zadavatelé (Lesy ČR, Povodí, školy, apod.)
  • Soukromé subjekty, pokud na zakázku použijí více než z 50 % veřejné zdroje (peníze státu, krajů, obcí, EU apod.)

Sociální podnik je firma fungující v tržním prostředí, která zaměstnává znevýhodněné, kterým poskytuje kromě zaměstnání širší  psychosociální podporu.

Sociální podniky se liší cílovou skupinou i předmětem činnosti. Takzvané integrační sociální podniky naplňují veřejně prospěšný cíl, kterým je zaměstnávání a sociální začleňování osob znevýhodněných na trhu práce. Cílovou skupinou sociálních podniků jsou mentálně či fyzicky hendikepovaní, sociálně vyloučení nebo sociálním vyloučením ohrožení.

Sociální podniky kombinují zaměstnávání s integrací do běžné společnosti, případně též s pomocí k posunu znevýhodněných zaměstnanců na otevřený trh práce. Jde o určitý typ chráněného zaměstnávání, kdy jsou pracovní místo a pracovní podmínky upraveny podle potřeb znevýhodněných zaměstnanců. Poskytnutí zaměstnání je zde doprovázeno návaznou sociální podporou. Zároveň však sociální podnik musí uspět v tržním prostředí, jeho zaměstnanci tak přicházejí do styku s prostředím reálného byznysu a volného pracovního trhu.

V současné době vinou neexistence zákona o sociálním podnikání se podmínky zřízení a provozování sociálního podniku řídí aktuálními výzvami OP Z ESF. Všechny potřebné informace poskytuje MPSV na internetových stránkách https://www.ceske-socialni-podnikani.cz.

Kdo může sociální podnik založit:

Realizátorem sociálního podniku může být subjekt splňující podmínky aktuální projektové výzvy donátora, kterým je MPSV. Nejčastějšími provozovateli sociálního podniku jsou NNO a obce. Přičemž účast obce v sociálním podnikání je v současné době projektovými výzvami upravena tak, že obec smí být maximálně 49% podílníkem sociálního podniku. Sociální podnik také může založit svazek alespoň tří obcí.

Vyhrazené veřejné zakázky pro sociální podniky jsou jedním z typů sociálně odpovědného zadávání veřejných zakázek.  

Zadavatelé veřejných zakázek mohou podpořit (místní) zaměstnanost vypsáním veřejné zakázky, která je vyhrazena jen pro sociální podniky. Znamená to, že do soutěže o zakázku se nemůže přihlásit nikdo jiný než sociální podniky nebo zaměstnavatelé na chráněném trhu práce. Dále probíhá výběr mezi těmito subjekty obvyklým způsobem.

V současné české právní úpravě je možné zakázku vyhradit pouze podnikům zaměstnávajícím alespoň 50 % osob se zdravotním postižením (§ 38 ZoZVZ). Podle Evropské směrnice o zadávání veřejných zakázek (2014/04/EU) by však členské státy měly podporovat vyhrazování veřejných zakázek pro sociální podniky zaměstnávající alespoň 30 % zdravotně či sociálně znevýhodněných osob. Chystaný zákon o sociálním podnikání má uvést českou právní úpravu do souladu s evropskou Tím by integrační sociální podniky zaměstnávající osoby znevýhodněné na trhu práce mohly začít využívat vyhrazených zakázek, čímž by se zvýšila jejich šance uspět v tržním prostředí.

Více k tomuto tématu naleznete zde: http://sovz.cz

Kdo může zakázku vypsat:

  • Obec, kraj, stát a další veřejní zadavatelé (Lesy ČR, Povodí, školy, apod.)
  • Soukromé subjekty, pokud na zakázku použijí více než z 50 % veřejné zdroje (peníze státu, krajů, obcí, EU apod.)

Dotovaná pracovní místa jsou jedním z nejvíce využívaných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Jde o nástroj, jehož prostřednictvím lze zaměstnat obtížně uplatnitelné uchazeče o zaměstnání.

Zaměstnavatel, který zaměstná osoby posouzené úřadem práce jako obtížně umístitelné může od ÚP získat příspěvek na jejich mzdu. Za obtížně umístitelné uchazeče jsou považovány osoby spadající do následujících skupin:

  • osoby dlouhodobě nezaměstnané (nad 12 měsíců)
  • osoby pečující o závislou osobu
  • osoby starší 50 let
  • mladí do 30 let bez praxe
  • osoby, kterým je potřeba věnovat zvýšenou péči z jiného důvodu bránícího jejich vstupu na volný trh práce (ohrožení sociálním vyloučením z důvodu setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti apod.)
  • zdravotně postižené osoby

Úprava konkrétních podmínek posouzení je v kompetenci krajských poboček ÚP.

Mezi dotovaná pracovní místa patří veřejně prospěšné práce, které jsou určeny nejobtížněji uplatnitelných uchazečům; společensky účelná pracovní místa, která mají širší možnost využití; lze sem zařadit i pracovní místo pro osobu se zdravotním postižením.

Pro čerpání příspěvku na jednotlivé typy dotovaných míst jsou stanovena závazná pravidla (viz např. tady). Maximální výše podpory činí v současné době 15 tisíc korun. Přiznání příspěvku na pracovní místo podléhá schválení komise úřadu práce.

Kdo může o příspěvek na pracovní místo žádat:

Příspěvek může získat jakýkoliv zaměstnavatel při splnění předepsaných podmínek provozování pracovního místa, který nemá dluh na dani, sociálním nebo zdravotním pojištění.

Formuláře žádosti o zřízení dotovaného místa

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací