Poradenství týkající se sociálních dávek a plánování finančních dopadů přijetí zaměstnání je důležitou součástí pracovního poradenství pro osoby znevýhodněné na pracovním trhu.

Osoby s mnohočetnými handicapy, které jsou obtížně uplatnitelné na trhu práce a jsou dlouhodobě nebo opakovaně nezaměstnané, se nacházejí ve velmi obtížné sociální a finanční situaci. Tu mohou řešit formou žádosti o dávky státní sociální podpory a v případě, že ani ty nepokryjí státem garantovaný příjem vycházející z životního minima a skutečných životních nákladů, mohou dále požádat o posouzení nároku na dávky v hmotné nouzi. Osoby v obtížné sociální a finanční situaci jsou ve větší míře zadluženy, ať už z důvodu nezvládnutí svých závazků nebo dokonce kvůli pokrytí nákladů na běžný provoz domácnosti. A právě pro posouzení nároku a výpočet dávek v hmotné nouzi je zohledňován příjem celé domácnosti. Proto je nutné věnovat poradenství v oblasti dávek a finančních efektů přijetí zaměstnání zvýšenou pozornost.

Nezřídka nastávají případy, kdy se uchazeč o zaměstnání přijetím zaměstnání dostává do obtížnější finanční situace, než kdyby je nepřijal.

Do velmi svízelné situace se například dostávají ti, kteří mají mzdu jen o málo vyšší, než je hranice pro přiznání dávek v hmotné nouzi (může se tak stát třeba i vyplacením mimořádné odměny, kterou zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci v dobré víře). Domácnost, jejímž je zaměstnanec členem, pak ztrácí nárok na dávky v hmotné nouzi, které však činily vyšší částku, než o kolik více vydělá v zaměstnání. Příjem domácnosti tak reálně klesne až o několik tisíc korun měsíčně. Taková situace bývá důvodem demotivace a ztráty zaměstnání zejména u nízkokvalifikovaných pozic, kde zaměstnanec nemá perspektivu kariérního postupu a zvýšení mzdy.

Jiným typickým příkladem je situace dlužníka v exekuci, kterému se po přechodu ze sociálních dávek na příjem ze zaměstnání začnou strhávat exekuční srážky a nezabavitelná částka – která například pro rodinu s dvěma dětmi v současnosti činí necelých 12 tisíc korun – nestačí na pokrytí základních životních nákladů rodiny. Nárok na dávky se však neposuzuje podle reálného příjmu, ale podle příjmu rodiny před exekučními srážkami. Exekuční srážky ze mzdy, a to, že na ně čerstvý zaměstnanec není připraven, jsou častým důvodem pro selhání v zaměstnání ihned po nástupu. Ukazuje se tedy jako nanejvýš potřebné provést dávkové a exekuční poradenství před nástupem do zaměstnání, a dále podporovat takto zaměřeným poradenstvím zaměstnance v prvních měsících po nástupu do práce.

Základní dávkové poradenství poskytuje uchazečům úřad práce v rámci své běžné agendy, specializovanou podporu pak lze získat u poskytovatelů sociálních služeb (registr poskytovatelů sociálních služeb) nebo NNO působících v sociální oblasti. V rámci komplexně pojatých projektů je poradenství týkající se sociálních dávek spolu s dluhovým poradenstvím součástí asistence po nástupu do zaměstnání a je vhodné ho poskytovat zaměstnanci i zaměstnavateli.

Dobrou pomůckou pro plánování finančních dopadů práce a modelování dávkové podpory pro různé životní situace je kalkulačka finanční výhodnosti práce.

Základní přehled systému dávek, daňových a exekučních srážek najdete zde.

O změnách v systému sociálních dávek, které jsou aktuální a platné od začátku roku 2019 se dočtete zde.

Pan Petr získal po ukončení povinné školní docházky výuční list zedníka, avšak nikdy tuto profesi nevykonával. Již deset let totiž pracuje na plný úvazek jako kuchař v různých typech restaurací. Zapojení do pilotního projektu ověřování profesní kvalifikace mu pomohlo k získání osvědčení o profesní kvalifikaci a možnosti získat výuční list v oboru kuchař bez nutnosti doplnit si institucionální vzdělání.

Hlavní motivací pro něho bylo, aby své nově nabyté dovednosti mohl uplatnit ve svém podnikání, což se mu podařilo. Otevřel si společně se svými dvěma kamarády restauraci s názvem BRIO v Českých Budějovicích, kde mají neustále obsazeno. Dle svých slov návštěvníci restaurace vnímají pozitivní nadšení ze strany personálu pro tuto práci, a proto se také restauraci daří.

Více se dočtete na webu projektu Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení

„Zaměstnavatelům bych vzkázala: Dejte zdravotně znevýhodněným lidem šanci. Možná budete překvapeni, co všechno zvládnou. Mají dvojnásobně silnou vůli než „zdraví“ lidé, protože bojují na dvou frontách – v každodenním životě jako všichni ostatní a ještě se svou nemocí či handicapem. Když je zaměstnáte, uděláte dobrou věc a dáte smysl lidskému životu. A z pragmatického hlediska – vyplatí se vám to i finančně“- Michaela Hlaváčková, klientka pracovní poradny Asistence, o. s.

Příběh paní Michaely, která se přes svůj zdravotní handicap s pomocí kvalitní sociální služby a díky vstřícnému přístupu zaměstnavatele dokázala začlenit na pracovní trh, si přečtěte zde:

http://www.netzp.cz/priklady-dobre-praxe/Pribeh-Michaely-Hlavackove__s769x7528.html

„Zadavatel má možnost, v návaznosti na charakter a rozsah předmětné veřejné zakázky, v rámci zadávací dokumentace uplatnit tzv. zvláštní podmínku na plnění veřejné zakázky v sociální oblasti: Dodavatel pro plnění veřejné zakázky bude prokazatelně zaměstnávat osoby z řad dlouhodobě nezaměstnaných, a to minimálně po dobu celého plnění veřejné zakázky. Počet těchto osob musí činit alespoň 10% z celkového počtu osob, které se na plnění veřejné zakázky budou podílet.“ – Pravidla pro zadávání veřejných zakázek města Most

V Mostě je a vždy byla vysoká míra nezaměstnanosti, přičemž možnosti města jak tuto nepříznivou situaci mírnit jsou omezené. Kromě využívání nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, především veřejně prospěšných prací, se město rozhodlo nahlížet na své veřejné zakázky jako na další potenciál k vytváření pracovních míst pro uplatnění dlouhodobě nezaměstnaných občanů. Vybudovalo proto systém pro společensky odpovědné zadávání veřejných zakázek. V této oblasti má velké zkušenosti, protože je v ČR průkopníkem tzv. „podmínky 10 %“, kterou má zakotvenou v Pravidlech pro zadávání a průběh veřejných zakázek.

Podrobnější se o zkušenostech Mostu se společensky odpovědným zadáváním veřejných zakázek dočtete zde:

http://sovz.cz/wp-content/uploads/2016/08/dp_cs_mesto-most.pdf

„Často slýchám o špatné motivaci dlouhodobě nezaměstnaných. My svým zaměstnancům vždy poskytujeme informaci, kolik bylo fakturováno a kolik z fakturované částky připadlo na platy. Díky tomu snáze pochopí, jaký vliv má odpovídající pracovní výkon na jejich mzdu,“ – Starosta obce Dubenec Jaroslav Huňat

Sociální podnik Hustířanka služby s.r.o. byl svazkem obcí založen zhruba před rokem a v současnosti má šest zaměstnanců. Nabízí druhou šanci dlouhodobě nezaměstnaným a lidem po výkonu trestu, ale zaměstnává i osoby v I. nebo II. stupni invalidity a také žadatele o azyl. Pro pracovníky je výhodou i to, že pracují v místě bydliště a nemusejí platit často vysoké částky za dojíždění do zaměstnání. Díky profesionalitě práce nepracuje podnik pouze na zakázkách pro zakládající obce, ale služby nabízí i na otevřeném trhu. Veřejnost si může objednat například sekání trávy, údržbu zeleně, úklid sněhu, bourací, nebo úklidové práce, truhlářské práce, nebo i malování.

Podrobnější popis této dobré praxe najdete zde, převzato ze stánek Agentury pro sociální začleňování.

Sociální podnik Hustířanka služby s.r.o. vznikl díky unikátní spolupráci dobrovolného svazku obcí mikroregionu Hustířanka. Dobrovolný svazek tvoří celkem šestnáct obcí, z Královéhradeckého kraje. Patří k nim například Dubenec, Kuks, Vilantice, nebo Velichovky. Díky vstřícnému přístupu vedení podniku, jsme zde mohli uspořádat jednodenní exkurzi pro naše partnery, kteří o zřízení sociálního podniku uvažují ve svých obcích.

Specifická skupina zaměstnanců přitom vyžaduje odlišný přístup k práci s motivací a osvojováním pracovních návyků. „Často slýchám o špatné motivaci dlouhodobě nezaměstnaných. My svým zaměstnancům vždy poskytujeme informaci, kolik bylo fakturováno a kolik z fakturované částky připadlo na platy. Díky tomu snáze pochopí, jaký vliv má odpovídající pracovní výkon na jejich mzdu,“ vysvětlil během návštěvy starosta obce Dubenec Jaroslav Huňat. Důležitá je také role předáka, bývalého hokejového trenéra, který umí své kolegy správně motivovat a pomáhá jim se zapracováním.

Adaptace na nové místo je usnadněna i poskytováním pravidelného sociálního poradenství, které probíhá ve spolupráci s Farní Charitou Dvůr Králové nad Labem. „Počáteční zděšení z toho, že poradenství zajišťuje řádová sestra, po měsíci zmizelo a někteří z našich zaměstnanců v hovoru s ní tráví mnohem více času, než bylo původně určeno. Jsou díky tomu mnohem vyrovnanější a nabývají sebejistoty, která jim tolik chybí,“ uvedl Jaroslav Huňat.

„Bez sociálního podniku bychom neměli sílu zvládat údržbu zeleně v našich obcích. Díky němu nám zůstali lidé, se kterými jsme v rámci veřejně prospěšných prací pracovali v předchozích letech, a kteří již měli zkušenosti s územím a prací v komunálních službách,“ uzavřel starosta Dubence.

Příběh paní Hany

Netypické pracovní pozice mají dvě zaměstnankyně, dříve dlouhodobě nezaměstnané, které na obecních úřadech pomáhají s úklidem, drobnými kancelářskými pracemi, nebo revizemi bezpečnosti obecního majetku. V malých obcích, kde starostové nejsou zaměstnáni na plný úvazek, tuto pomoc opravdu oceňují. Jednou z nich je paní Hana. Je jí 58 let a prakticky celý život pracovala jako zaměstnankyně kravína. Po odchodu rychle vystřídala několik krátkodobých prací, ale nikde nevydržela dlouho. Kvůli nejistotě zaměstnání se jí snížilo sebevědomí a skončila nezaměstnaná. Nyní, díky sociálnímu podniku, pomáhá na Obecním úřadě ve Vilanticích. Na Obecním úřadě vysoce hodnotí její spolehlivost a iniciativnost. „Lidé mě chválí a já jsem spokojená,“ uvádí paní Hana.

Webové stránky sociálního podniku: https://www.hustirankasluzby.cz/

Není pro mě problém tady protočit víc lidí. Ale nechci to dělat. Chci, aby se ti lidi naučili právě to, že jsou pravidla, která musí dodržovat. A já jsem pak schopná pomoct jim s dluhovým poradenstvím, atd.

Linda Heroutová,
vedoucí úklidu v Social Trade, Kolín

Přijali jsme čtyři nové lidi se zdravotním postižením a zvýšili jejich kvalifikaci pro práci s motorovou pilou. Dílnu jsme vybavili novým zařízením díky příspěvku Úřadu práce na zřízení pracovního místa.

Alena Šimonová,
ředitelka Chráněných dílen Fokus Vysočina

Každý člověk je expertem na svůj vlastní život. Já jsem jenom tím, kdo ho provází systémem. Pokud on něco chce, já se mu snažím vyhovět, popřípadě mu to vysvětlit, pokud to nejde.

Jiří Hanzelín, pracovní konzultant,
projekt „Společně to dokážeme“

Hodně důležitá je pro lidi správná motivace k práci. Musí vědět, proč má smysl pracovat. Vytváří si tak vazby na pracoviště i lidi.

Lenka Brymová, mentorka, jídelna brněnského magistrátu

„Díky veřejné zakázce jsme získali práci na období 3 let pro dvě směny pracovníků se zdravotním postižením. Střídáme dvě party po 4 lidech, tak aby neměli jednotvárnou a fyzicky náročnou práci každý den a dokážeme tak plnit veškeré požadavky zakázky. Přijali jsme čtyři nové lidi se zdravotním
postižením a zvýšili jejich kvalifikaci pro práci s motorovou pilou. Dílnu jsme vybavili novým zařízením a díky příspěvku Úřadu práce na zřízení pracovního místa jsme pořídili i ojetý vůz kvůli dopravě pracovníků do lesa.“ – Mgr. Alena Šimonová, ředitelka Chráněných dílen Fokus Vysočina

Technické služby Havlíčkův Brod, které hospodaří na 544 ha lesních porostů, zadaly nadlimitní veřejnou zakázku na zajištění těžebních a pěstebních
prací v lesních porostech. Zadavatel se podle slov ředitele Technických služeb Havlíčkův Brod, pana Ing. Karla Milichovského, snažil od začátku zpřístupnit veřejnou zakázku malým a středním podnikům, včetně sociálních podniků. Na část zakázky byl takhle vybran dodavatel Chráněné dílny Fokus Vysočina, s.r.o, která pracuje především s duševně nemocnými, ale i jinak handicapovanými lidmi.

Některá města či větší veřejní zaměstnavatelé mají se zadáváním veřejných zakázek s ohledem na širší společenský přínos zkušenosti. Přestože realizace sociálně odpovědného zadávání veřejných zakázek není snadná, na tomto příkladu dobré praxe z Havlíčkova Brodu se můžete přesvědčit, že to jde a přináší výsledky.

Popis této dobré praxe najdete zde.

Tréninková pracovní místa v jídleně magistrátu nabízí zkušenosti a podporu

„Hodně důležitá je pro tyto lidi správná motivace k práci. Musí vědět, proč má smysl pracovat. Obvykle se o tuto motivaci starají naši zaměstnanci.  Snažíme se, aby klienti tréninkových pracovních míst takříkajíc zapadli do našeho kolektivu a stali se jeho součástí. Vytváří si vazby na pracoviště i lidi.“ – Lenka Brymová, mentorka v rámci projektu tréninkových míst v jídledně brněnského magistrátu

V jídelně Magistrátu města Brno většinou potkáte na obědě současné zaměstnance magistrátu, bývalé zaměstnance v důchodu a cizí strávníky, kteří mají svá pracoviště blízko. V samotné jídelně pracuje čtrnáct zaměstnanců, má přímou podporu od města Brno a možná by mohla na první dojem působit jako pouhá “běžná jídelna“, což ale není tak docela pravda.

Jídelna je jedno z míst, kde v rámci zaměstnaneckého projektu Magistrátu města Brno vznikla  tréninková pracovní místa pro dlouhodobě nezaměstnané, kteří mají z různých důvodů i v současné situaci problém najít uplatnění na trhu práce. V jídelně bylo dosud formou tréninkových pracovních míst, obvykle jako pomocná síla, zaměstnáno třináct takových lidí. O tom, čím je jídelna výjimečná, jsme si povídali s Lenkou Brymovou z Magistrátu města Brno, pod kterou projekt spadá.

Mentora jako nástroj na podporu zapracování nového zaměstnance po nástupu do (tréninkového) zaměstnání, který snižuje riziko selhání zaměstnance i případných konfliktů či nedorozumění se zaměstnavatelem úspěšně zkoušejí v rámci brněnského projektu prostupného zaměstnávání.

O zkušenostech s mentoringem z pohledu mentorky se dočtete v rozhovoru na blogu Dobrá práce v obci.

 

Každá obec musí vykonávat různé mandatorní činnosti (např. údržbu majetku a veřejných prostranství), obvykle také provozuje služby pro své občany (v oblasti vzdělávací, kulturní a sociální) a může vykonávat i podnikatelské aktivity, které jí mohou generovat příjem. Ve všech těchto oblastech je možné vytvářet pracovní příležitosti pro lidi, kteří obtížně nacházejí zaměstnání, a to několika způsoby: využíváním existujících pracovních míst, vytvářením míst nových, anebo podporou zaměstnávání skrze veřejné zakázky.

1/ Využití existujících pracovních míst

Základním předpokladem pro využití existujících pracovních míst na podporu zaměstnanosti obtížně uplatnitelných osob je zpracování přehledu existujících činností obce a jejích příspěvkových organizací a zmapování pracovních míst, resp. poptávky po zaměstnancích. Cílem je identifikace takových pracovních míst, na kterých mohou pracovat lidé s nízkou kvalifikací nebo specifickými potřebami (pomocné pozice ve školách,  jídelnách, knihovnách, aj.), přičemž je vhodné zvažovat i možnosti zkrácených úvazků, sdílených pracovních míst nebo upravené pracovní doby.

Po zmapování potenciálu obce a příspěvkových organizací je důležité do přípravy umístění nových pracovníků zapojit nižší a střední management, a to zejména při plánování podoby a fungování podpory  pro zaměstnance se znevýhodněním, nastavování systému mentoringu, supervize aj.

2/ Tvorba nových pracovních míst

                  a) Převedení externích zakázek pod obec

První možností vytváření pracovních míst v obci je nahrazení externích dodavatelů práce přímým zaměstnáváním. Pro obec to může být výhodné nejen jako nástroj zvýšení zaměstnanosti, ale také jako způsob snížení finančních nákladů nebo zvýšení flexibility při organizaci práce.

Východiskem převzetí externích činností obcí je analýza finančních toků se zaměřením na objem a cenu prací, které obec poptává u externích subjektů (úklid veřejných prostranství nebo údržba zeleně, rekonstrukce nemovitého majetku aj.), a ekonomická rozvaha nákladů a výnosů při provádění činností interně přímo obcí, nebo některou z organizací zřizovaných obcí.

                b) Vlastní podnikání obce

Obec také může vytvářet vlastní podnikatelské aktivity (např. v oblasti údržby veřejných prostor, správy bytového fondu, svozu odpadu nebo provozování nábytkové banky), které budou sice vycházet z potřeb obce a jejích občanů, zohlední ale i sociální princip tím, že poskytnou zaměstnání obtížně uplatnitelným obyvatelům obce. V tomto případě je důležité provést nejdříve analýzu rozvojového potenciálu obce včetně stanovení rozvojových cílů, popisu materiálních a personálních zdrojů pro jejich zajištění (včetně externích zdrojů jako jsou dotační programy, nebo síť sociálních služeb) .

V obou uvedených příkladech je klíčové, aby vytvářená pracovní místa pro znevýhodněné osoby byla provázána se sítí podpůrných služeb a podporou managementu. Pro přímé poskytování služeb a zejména pro období zaučení zaměstnanců lze využít existující dotační zdroje, dotace na tvorbu pracovních míst (dotovaná pracovní místa) nebo na asistenci a mentoring.

3/ Externí (veřejné) zakázky 

I při zadávání veřejných zakázek lze podpořit rozvoj místní zaměstnanosti, nebo jiný společensky či environmentálně přínosný aspekt. Veřejné zakázky lze zadávat s určitými sociálními a/nebo ekologickými podmínkami, jimiž je například povinnost v rámci zakázky zaměstnat určitý počet nezaměstnaných či jinak definovaných potřebných apod. Více se tomuto tématu věnujeme ve zvláštním textu.

Obecně, lze říci, že maximalizace počtu činností, které bude obec schopna realizovat interně znamená lepší službu pro občany, udržení finančních prostředků v obci a regionu a větší sociální soudržnost obyvatel. Při plánování činností obce je tedy vhodné přemýšlet o jejich širším portfoliu, které zajistí možnost flexibilního zaměstnávání vlastních občanů a organizace práce  podle aktuálních místních potřeb a vyvážení sezónnosti některých prací.

Úvahy o tom, jak velký má být přímý podíl obce na tvorbě pracovních míst a zaměstnávání, by se měly odvíjet od analýzy poptávaných nebo potřebných služeb a zhodnocení přínosu jejich alternativního obstarávání.  Na tomto základě je pak možné formulovat záměry budoucího fungování služeb, určit činnosti, které je efektivní realizovat interně, naplánovat jejich adekvátní organizaci a definovat cílové skupiny, které budou mít ze změny prospěch (včetně té, která bude primárně rekrutována pro nově vzniklá pracovní místa).

Zajímavé příklady využití potenciálu obce naleznete zde:

Zahraniční – SK – Obecný podnik Spišský Hrhov

Praha 7U

Brno SAKO

Regionální mobilita zaměstnanců je podporována dvěma příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti. Jde o příspěvek na dojíždění do zaměstnání , který pomáhá nezaměstnaným odstranit bariéru v podobě nákladů na dopravu do zaměstnání jinde než v místě bydliště. A příspěvek na přestěhování, který získá uchazeč o zaměstnání v případě, že se za prací přestěhuje.

Při zaměstnávání osob se znevýhodněními, ať už v nějaké formě dotovaného či chráněného zaměstnání, nebo na volném trhu, je vhodné dodržovat několik v praxi ověřených zásad. 

– Kvalitní management založený na stejných principech jako management všech pracovních týmů, kterými jsou respekt, efektivní komunikace, spravedlivé jednání, jasná a konzistentní pravidla včetně pravidel kontroly, adekvátní ocenění pracovního výkonu, jistota zaměstnání

– Důraz na složení pracovních týmů: Jestliže má zaměstnanec taková omezení, že není možné očekávat jeho plnou pracovní integraci, je vhodné zařadit ho do týmu s  lidmi se stejnou životní zkušeností, protože to má pozitivní vliv na jejich pracovní pohodu.  Pokud má ale zaměstnanec potenciál uplatnit se na volném pracovním trhu, upřednostňuje se jeho zařazení do standardního různorodého týmu. Výhodné je oba postupy kombinovat tak, že v počátečních fázích přechodu z nezaměstnanosti do zaměstnání je znevýhodněný součástí týmu osob s obdobnou životní zkušeností, a s nabývajícími schopnostmi a praxí se posouvá k běžnému kolektivu.

– Nediskriminující přístup zaměstnavatele a ostatních zaměstnanců vůči znevýhodněnému pracovníkovi založený na vzájemném respektu a profesionalitě.

– Zásadní je role leadera či předáka týmu, který má klíčovou roli ve fungování týmu a pracovní integraci osob se znevýhodněním. Mělo by jít o člověka s dostatečnými osobnostními i profesními kompetencemi. Vhodné je, když tuto pozici vykonává již osvědčený pracovník se znevýhodněním. Je nezbytné, aby měl leader dostatečnou podporu v rámci zaměstnávající organizace (pomoc při řešení konfliktů, konzultace, supervize apod.).

– Kvalitní zapracování je pro další fungování nového zaměstnance zásadní. Je proto důležité věnovat zaučení zaměstnance dostatečný čas a péči. Zaučováním by měla být pověřena osoba (mentor), které budou vytvořeny podmínky pro to, aby se individuálně a dostatečně věnovala novému zaměstnanci. V úvodních fázích je třeba zaměstnance provázet pracovním postupem i souvisejícími situacemi.

– Pro úspěšné začlenění osoby se znevýhodněním na pracovní trh je zásadní řešit i další aspekty jeho života, především pak bydlení, dluhy či zajištění péče o děti. Komplexnímu řešení životní situace zaměstnance napomáhá propojení zaměstnavatele se sociálními službami.

– Postupovat vždy podle individuálních potřeb a charakteristik zaměstnance.

– Důležité je poskytovat zaměstnanci průběžnou a konkrétní zpětnou vazbu, ocenit dobře odvedenou práci a transparentně kontrolovat. Přičemž systém kontroly by měl být nastaven jako kontrolní mechanismus celé organizace, nikoliv jako sledování konkrétního zaměstnance.

– Pokud jsou dodržovány uvedené základní principy práce s osobami se znevýhodněními, posiluje to jejich pocit sounáležitosti s týmem a se zaměstnávající organizací, který je zásadní pro úspěch pracovní integrace.

– Práce se znevýhodněnými zaměstnanci, kteří často pochází ze sociálně vyloučeného prostředí, je dlouhodobá, jejich plné začlenění do společnosti a na pracovní trh – pokud je vůbec reálné – může trvat i několik let. Potřebný čas je přitom velmi individuální, někoho stačí jen správně nasměrovat, jiný potřebuje dlouhodobou intenzivní podporu.

Matching je individualizované, na míru šité zprostředkování zaměstnání pro skupinu uchazečů na straně jedné a připravenou skupinu zaměstnavatelů na straně druhé. 

Matching je způsob, jak zvýšit šance na úspěch zprostředkování zaměstnání oproti běžnému zprostředkování, které je založeno na neadresném elementárním zájmu obou stran. Jde o vhodnou metodu práce s oběma stranami trhu práce tak, aby postupně obě ustoupily od nereálných očekávání a směřovaly k dohodě. Výhodou matchingu je snížení rizika selhání nového zaměstnance v adaptační fázi, a tedy i nižší recidiva nezaměstnanosti. Je to nástroj obzvláště vhodný pro zprostředkování práce obtížně uplatnitelným uchazečům o zaměstnání.

Matching odpovídá definici zprostředkování zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti, není ale úřadem práce obvykle praktikován. Jedním z důvodů je i fakt, že odmítnutí zaměstnání je důvodem pro vyřazení uchazeče z evidence nezaměstnaných na dobu 6 měsíců, což proces svobodného výběru zaměstnanců/zaměstnavatelů komplikuje. Matching je uplatňován především v projektech a poradenských programech a bývá využíván k nastavení podmínek v oblasti pracovní doby, směnnosti, úvazku, způsobu odměňování či vyjednávání benefitů (např. zajištění hlídání dětí v zařízení zaměstnavatele).

 

Kdo může matching realizovat:

Matching je svou definicí zprostředkováním zaměstnání, které v souladu se zákonem o zaměstnanosti může poskytovat pouze agentura práce na základě povolení ke zprostředkování zaměstnání. Komise ÚP ČR rozhodne o vydání či nevydání povolení ke zprostředkování zaměstnání na základě písemné žádosti, ve které musí být stanoven odborný zástupce (včetně doložení jeho bezúhonnosti a odborné způsobilosti), žadatel je dále povinen uhradit správní poplatek ve výši 5 000 Kč, 15 000 Kč nebo 25 000 Kč dle zvolené formy a rozsahu zprostředkování zaměstnání, případně splnit další povinnosti (více informací na stránkách MPSV).

V případě vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání je povinností agentury práce 1x ročně informovat generální ředitelství Úřadu práce ČR o počtu volných míst, počtu úspěšně zaměstnaných osob apod.

Zákon o zaměstnanosti dle §119a ZoZ umožňuje agenturám práce zprostředkovávat zaměstnání uchazečům o zaměstnání za úhradu, a to na základě vzájemné dohody mezi Krajskou pobočkou Úřadu práce a agenturou práce. V takovém případě má agentura práce nárok na 500 Kč/osobu za provádění matchingu, v případě udržení zprostředkovaného zaměstnání po dobu 6 měsíců pak na dalších 6 250 Kč/osobu.

Odborná praxe či stáž u zaměstnavatele je vhodným nástrojem pro zvýšení uplatnitelnosti uchazeče o zaměstnání i pro podporu jeho začlenění do společnosti.

Odborné praxe  lze využít zejména v případě mladých lidí (obvyklou věkovou hranicí je 30 let), kteří se po ukončení vzdělávání dostali do evidence úřadu práce. Absence praxe je pak pro takové uchazeče silnou bariérou pro získání zaměstnání.

Odborná praxe je nástrojem, který kombinuje stáž ve firmě s vytvořením společensky účelného pracovního místa podpořeného příspěvkem na mzdu zaměstnance. Kromě příspěvku na mzdu uchazeče na praxi je možné čerpat také příspěvek na práci zaměstnance, který působí jako mentor nového pracovníka. Takto koncipované odborné stáže se vyskytují v projektech hrazených z ESF (např. projekt Záruky pro mladé).

Podmínky pro čerpání příspěvků se v projektech mírně liší, zásadní ale je, že podpořen může být pouze uchazeč, který splňuje stanovenou věkovou hranici (zpravidla do 29 let včetně), je v evidenci úřadu práce (může být vyžadována minimální doba evidence, obvykle 3 měsíce), nemá dostatečné pracovní zkušenosti (od ukončení studia nezískal určitou dobu praxe, zpravidla méně než 3 roky); a zaměstnavatel se musí zavázat k přijetí uchazeče do pracovního poměru na stanovenou dobu.

Délka odborné praxe závisí na nastavení konkrétního projektu v daném kraji, obvykle činí  6 – 12 měsíců. Výše příspěvku se v závislosti na podmínkách konkrétního projektu pohybuje zpravidla mezi 15 000 – 20 000 Kč.

Úřad práce může podpořit zahájení samostatné výdělečné činnosti dvěma příspěvky. Jedná se o příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa vytvořeného uchazečem o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti (SÚPM-SVČ) a o překlenovací příspěvek na úhradu prvotních provozních nákladů.

Příspěvek na zřízení samostatné výdělečné činnosti je určen začínajícím podnikatelům pro nákup zařízení a vybavení nezbytného pro podnikání. V žádosti o příspěvek se uvádí seznam potřebných položek včetně ceny. Příspěvek může být maximálně 6-násobek průměrné mzdy za 1.-3. čtvrtletí předchozího roku, pokud bude podnikání zahájeno v okrese s průměrnou nebo vyšší nezaměstnaností proti průměru v ČR (pro rok 2018 činilo maximum 172.566 Kč). V praxi je schvalována spíše nižší podpora (zpravidla okolo 30 000 – 70 000 Kč podle oboru podnikání), a to na konkrétní položky, které komise vyhodnotí jako nezbytné pro zahájení podnikání. Výhodou příspěvku je, že jej úřad práce po uzavření dohody s žadatelem vyplácí předem, žadatel má pak 3 měsíce na předložení dokladů o nákupu vybavení.

Kromě příspěvku na prvotní investice může uchazeč o zaměstnání požádat také o tzv. překlenovací příspěvek na úhradu prvních provozních nákladů (nájemné, materiál, stavební úpravy apod.). Překlenovací příspěvek se poskytuje nejdéle na dobu 5 měsíců a jeho měsíční výše dosahuje max. 0,25-násobku průměrné mzdy za 1.-3. čtvrtletní předchozího roku (pro rok 2019 cca 40 tisíc Kč).

Vzor žádostí o překlenovácí příspěvek najdete zde.

Kdo může o příspěvek požádat:

O oba nástroje může žádat uchazeč o zaměstnání v evidenci Úřadu práce. Spolu se žádostí o příspěvek předkládá žadatel svůj byznys plán. Hodnocení životaschopnosti budoucího podnikání je předmětem posuzování žádosti o oba nástroje ze strany komise pro APZ, v případě potřeby též za účasti nezávislého odborníka na daný obor. Často musí uchazeč svůj byznys plán před komisí osobně obhájit. V případě úspěchu uzavírá ÚP s uchazečem dohodu, která zavazuje uchazeče nejen k využití příspěvku na SVČ k nákupu  zařízení a vybavení, ale také k tomu, že udrží své podnikání po dobu 1 roku od účinnosti dohody. Pokud se uchazeči o zaměstnání nepodaří podnikání po stanovenou dobu udržet, musí vrátit poměrnou část příspěvku.

Žádost o příspěvek musí obsahovat:

– doložení plánovaných základních příjmů a výdajů (obsahující seznam nákladových položek včetně ceny pro posouzení výše příspěvku)

– vyjádření lékaře o způsobilosti k podnikání

– potvrzení o bezdlužnosti vůči finančnímu úřadu, celnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně žadatele

– zápis z živnostenského úřadu (ještě v době evidence na ÚP je žadatel povinen ohlásit živnost na příslušném živnostenském úřadě a do samotného zahájení podnikání živnost pozastavit, aby mohl být veden v evidenci ÚP)

– potvrzení o zřízení bankovního účtu

Formuláře žádosti o zřízení dotovaného místa

Úřad práce poskytuje poradenskou činnost pro nezaměstnané prostřednictvím vlastních poradců nebo v rámci projektů využívá služeb  odborníků z NNO.

Poradenství pro uchazeče o zaměstnání je jednou z obligatorní činnosti Úřadu práce a jeho forma a druh je také součástí individuálního akčního plánu uchazeče o zaměstnání.

Poradenství může být individuální či skupinové. Poradenství se zaměřuje  jak na poskytnutí potřebných informací týkajících se zaměstnání, sociálních dávek, řešení krizových životních situací (např. zadluženosti), tak rovněž na nácvik sociálních a jiných “měkkých” dovedností (motivační programy). Speciálním druhem poradenství je pracovní a bilanční diagnostika, což je kariérové poradenství na základě zjištěných osobnostních rysů a individuálních možností, které je vhodné zařadit na začátek poradenského procesu.

Při kontaktních pracovištích úřadu práce jsou zřízena informační poradenská střediska (IPS), která poskytují všechny aktuální informace ÚP (např. informace o možnostech rekvalifikací nebo aktuální přehled nových pracovních míst). IPS se rovněž zaměřují na pracovní a kariérové poradenství pro žáky základních a středních škol (více zde: poradenská střediska ÚP). U uchazečů o zaměstnání, kteří jsou výrazněji znevýhodněni na trhu práce, je však kromě základního poradenství IPS třeba specifičtěji zacílené poradenství, které zahrnuje kombinaci všech výše uvedených typů. Takový druh poradenské podpory obvykle realizují NNO v rámci svých služeb většinově hrazených z projektů ESF.

V prováděcí vyhlášce k zákonu o zaměstnanosti je vytvořen prostor pro možnost nákupu poradenských služeb úřadem práce od externích dodavatelů. V současné době ale ÚP ČR této příležitosti nevyužívá a mimo projektovou činnost se s dodavateli takových služeb nespolupracuje.

Kdo poradenství může poskytovat:

• Úřad práce
• Poradenská instituce s garantem (osobou s odpovídající kvalifikací a praxí)
• Zájemce o poskytování poradenské činnosti pro určitou cílovou skupinu, může žádat Úřad práce o úhrady prostředků na poradenskou činnost, avšak na základě dohody o poskytování poradenství uzavřené s ÚP. Podrobnosti obsahuje prováděcí vyhláška k zákonu o zaměstnanosti v části V.

Při koncipování a realizaci poradenství lze využít např. tyto metodiky:

Metodika kariérního poradenství

Metodika pracovního poradenství Člověk v tísni

Práce na zkoušku (jinak taky krátkodobé zaměstnání) je zaměstnání zprostředkované úřadem práce na dobu maximálně 3 měsíců, při němž může uchazeč o zaměstnání zůstat v evidenci ÚP. 

Jde o zaměstnání na částečný úvazek, při němž si uchazeč o zaměstnání může vydělat i více než polovinu minimální mzdy a jeho plat je dotován příspěvkem úřadu práce (výše příspěvku pro zaměstnavatel se v různých projektech liší, pohybuje se kolem 10 000 Kč).

Práce na zkoušku je nástrojem využívaným takřka výhradně v projektech, a to jako předstupeň dotovaného zaměstnání na SÚPM, případně zaměstnání na volném trhu práce. Je vhodný pro fázi vzájemného poznávání uchazeče se zaměstnavatelem, při níž je možné nastavit podmínky pracovního místa s ohledem na uchazeče, a zároveň umožnit uchazeči, aby se postupně přizpůsobil potřebám zaměstnavatele a pracovního místa.

Při využití práce na zkoušku u příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi je vhodné nastavit takovou výši odměny, která zlepší příjem uchazeče i při započítání příjmu do výpočtu dávek, a zároveň neohrozí nezabavitelnou částku při případné exekuci.

Výhodou práce na zkoušku je možnost setrvání v evidenci ÚP, což znamená příležitost k získání podpory ve formě návazných příspěvků (např. dotovaná pracovní místa, rekvalifikace atd.).

Nejčastěji se práce na zkoušku využívá v projektech zaměřených na mladé lidi např. zde.

Kdo může práci na zkoušku realizovat:

Práci na zkoušku může realizovat jakýkoliv zaměstnavatel, přičemž může žádat o poskytnutí příspěvku APZ.

Více najdete na stránkách MPSV.

Zaměstnavatelé na otevřeném pracovním trhu mohou získat podporu od úřadu práce na zřízení a provoz pracovního místo pro osobu se zdravotním postižením (OZP). 

Zaměstnavatelé mohou žádat o příspěvek v maximální výši 48.000 Kč ročně na provoz pracovního místa pro osobu, která je zdravotně postižená (včetně osoby s dušením onemocněním, pokud je lékařskou posudkovou službou kvalifikována jako invalidní nebo osoba se zdravotním omezením). Pracovní místo musí být obsazeno osobou se zdravotním postižením (stále stejnou, nebo jinou) po dobu 3 let.

Kromě příspěvku na provoz může zaměstnavatel žádat o příspěvek na zřízení pracovního místa, vyžaduje-li to nějakou speciální  úpravu (bezbariérovost, pořízení speciálních pomůcek apod.), a to ve výši 8 – 14násobku průměrné mzdy v závislosti na počtu upravených pracovních míst a stupni invalidity zaměstnanců. Pracovní místo pro osobu se zdravotním postižením je nástrojem pro umístění osob se zdravotním hendikepem na otevřený, nikoliv chráněný trh práce.

Více o zřízení pracovního místa pro OZP např. zde nebo zde.

 

Kdo může o příspěvky na provoz nebo zřízení pracovního místa pro OZP požádat:

O příspěvek na pracovní místo pro osobu se zdravotním postižením může žádat každý zaměstnavatel.

Formulář žádosti pro OZP

Pracovní rehabilitace je možností, jak se osoby se zdravotním postižením nebo zdravotním omezením mohou lépe uplatnit na trhu práce. 

Zahrnuje zejména poradenskou činnost, specializované rekvalifikace a teoretickou i praktickou přípravu na zaměstnání včetně vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání. Pracovní rehabilitace je určena osobám se zdravotním postižením či omezením. Mohou ji využít i osoby s psychickými obtížemi, například v případě, že na základě rekomandace získají status osoby se zdravotním omezením.

O pracovní rehabilitaci může žádat osoba se zdravotním postižením nebo omezením bez ohledu na to, zda je či není v evidenci Úřadu práce. Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace. Náklady pracovní rehabilitace platí úřad práce.

Kdo poskytuje pracovní rehabilitaci

Aktivity spadající do pracovní rehabilitace může poskytovat buď úřad práce, nebo je na základě veřejné soutěže a následné dohody s úřadem práce zajištěním pracovní rehabilitace či některých jejích částí pověřen jiný subjekt (typicky NNO). Registr poskytovatelů pracovní rehabilitace lze najít např. zde: registr poskytovatelů PR.

Mnoho zaměstnavatelů řeší, jak odměnit nebo motivovat své zaměstnance, kteří mají exekuce. Finanční odměna v takovém případě podléhá exekučním srážkám a nepřináší kýžený výsledek. Níže jsou uvedeny možnosti benefitů, které nejsou exekuovatelné: 

• Nepeněžní příspěvky na kulturní a sportovní akce
• Nepeněžní příspěvky v podobě vzdělávání či rekvalifikaci nesouvisející s předmětem zaměstnání
• Pracovní telefon a hrazení měsíčních nákladů na něj
• Vzdělávání a rekvalifikace související s výkonem činnosti
• Nepeněžní plnění ve formě zboží či služeb zdravotního, léčebného, hygienického nebo obdobného charakteru
• Příspěvek na knihy (v nichž reklama nepřesahuje 50% plochy)
• Občerstvení na pracovišti
• Stravenky do měsíčního limitu, šeky do ročního limitu
• Pracovní oblečení
• Využití auta, sleva na pojízdné hmoty
• Poskytnutí rekreace či zájezdu
• Dary bez vazby na vnitřní předpis či kolektivní smlouvu
• Služební automobil i pro soukromé účely
• Roční předplatné na dopravu
• Zahraniční diety, diety za práci v noci

Mimo tyto benefity je možné zaměstnance podpořit např. bezúročnou půjčkou, která bude využita na úhradu exekuce. Okamžité uhrazení exekuce může být nástrojem na zastavení nárůstu pohledávky a úroků z ní v čase. Taková podpora je důležitá zejména v případech, kdy dlužník i při maximálně možných srážkách ze mzdy není schopen zastavit nárůst úroků a příslušenství, natož splácet jistinu pohledávky.

Nejnáročnější fází pracovní integrace je období prvních týdnů po nástupu do zaměstnání. V této době je vhodné poskytovat novému zaměstnanci, ale i jeho zaměstnavateli, zvýšenou podporu.

Přestože je intenzivní (především poradenská) podpora čerstvého zaměstnance zásadním faktorem pro udržení zaměstnání, pro Úřad práce přestává být osoba umístěná na trh práce klientem, a dále jí proto nejsou poskytovány žádné poradenské služby. Poradenské či asistenční služby tedy novému zaměstnanci musí poskytovat jiný subjekt. Například v projektech se už delší dobu objevuje aktivita s názvem pracovní asistence pro účastníky projektu, kterou obvykle realizuje NNO.

Pracovní asistence se soustředí na poradenství jak nově umístěnému účastníku na pracovní místo, tak jeho zaměstnavateli. Účelem pracovní asistence je vzájemné slaďování potřeb a očekávání na obou stranách, které napomáhá lepší adaptaci a snížení rizika opakované nezaměstnanosti. Zahrnuje také řešení vznikajících problémů a případnou mediaci mezi oběma stranami.

Důležité je poskytnout novému zaměstnanci poradenství a podporu v oblasti organizace péče o rodinu a v tomto směru pracovat také se zaměstnavatelem.

Pracovní asistence by měla rovněž pomáhat s přípravou zaměstnance i zaměstnavatele na exekuční srážky, které v případě zadlužených přicházejí s první či druhou výplatou a bývají velkou bariérou pro udržení zaměstnání. Je nutné na novou situaci dlužníka připravit a uplatnit širší příjmové poradenství týkající se exekucí a změn nároků na dávky po nástupu do zaměstnání (více zde). Služba pracovní asistence by měla být také součástí pobídek pro zaměstnavatele k přijetí znevýhodněné osoby do pracovněprávního vztahu. Například v podobě „příspěvku na zapracování (mentora)“

Kdo může pracovní asistenci poskytovat:

Pracovní asistenci poskytují obvykle pracovníci NNO v rámci projektů. Úřad práce má také možnost změnit status uchazeče o zaměstnání na zájemce o zaměstnání (pokud o to klient požádá), což je způsob, jak umožnit pokračování poradenské práce NNO i v případě, že nejde o projekt. Mimo projekty a ÚP je možné službu pracovní asistence poskytovat jako součást některé ze sociálních služeb.

Zadluženost je pro uchazeče o zaměstnání jednou z největších bariér pro integraci na pracovní trh. Současný systém exekucí a sociálních dávek v mnohých případech způsobuje, že přijetí legálního zaměstnání oproti setrvání na sociálních dávkách je pro dlužníka ekonomicky nevýhodnou strategií.

Součástí přípravy uchazeče na zaměstnání i podpory po nástupu by tedy mělo být dluhové poradenství zahrnující informování o změně příjmové situace (dávky, exekuční srážky, nezabavitelné minimum) při přechodu z nezaměstnanosti do práce. Vhodnou pomůckou pro výpočet příjmu dlužníka či příjemce sociálních dávek při změně životní situace je kalkulačka finanční výhodnosti práce.

Základní poradenství v oblasti dluhů by měl poskytovat úřad práce v rámci obecného pracovního poradenství. Pomoc s řešením dluhů pak poskytují zdarma neziskové organizace, které jsou poskytovateli odborného sociálního poradenství nebo terénních programů, případně sociální pracovníci obcí. S podáním návrhu na oddlužení mohou pomoci poskytovatelé akreditovaní v oblasti oddlužení (mapa dluhových poraden).

Cílem služby je pomoci klientovi zmapovat dluhy, jednat v jeho zájmu s věřiteli, exekutory a dalšími zainteresovanými subjekty, poskytovat právní servis a pokusit se dosáhnout klientova oddlužení nebo alespoň prohlášení insolvence, tedy stavu, kdy dluhy už dále nenarůstají.

Příspěvek na dojíždění do zaměstnání (spolu s příspěvkem na přestěhování označovaný jako podpora regionální mobility) pomáhá nezaměstnaným odstranit bariéru v podobě nákladů na dopravu pro získání zaměstnání jinde než v místě bydliště.

Příspěvek může získat uchazeč o zaměstnání evidovaný v evidenci ÚP déle než 5 měsíců nebo uchazeč, kterému s ohledem aktuální situaci na regionálním pracovním trhu není možné najít zaměstnání v místě bydliště. Specifickými žadateli mohou být uchazeči, kteří přišli o zaměstnání v důsledku hromadného propouštění zaměstnanců.

Žadatel zároveň musí mít se zaměstnavatelem uzavřenou pracovní smlouvu na více než 6 měsíců. Podmínkou pro získání příspěvku je bezdlužnost žadatele vůči veřejné správě (finančnímu úřadu, celnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně – jestliže má žadatel nedoplatky, musí prokázat, že má sjednán splátkový kalendář a splátky řádně hradí). Žadatel také musí doložit, že má zřízený bankovní účet, což může být problém pro lidi s exekucemi. Dále příspěvek na podporu mobility nemůže čerpat zaměstnanec pro dojíždění do práce u stejného zaměstnavatele, u něhož pracoval v posledních 24 měsících, nebo pokud je jeho mzda vyšší než 1,5 násobek průměrné mzdy v ČR. Příspěvek se rovněž nevyplácí v případě dojíždění do zahraničí (s výjimkou obyvatel Moravskoslezského kraje).

Příspěvky na dojíždění dosahují výše 1000 až 3.500 Kč měsíčně v závislosti na dojezdové vzdálenosti (viz tabulka níže). Jsou vypláceny každý měsíc proti potvrzení o výplatě mzdy maximálně po dobu 12 měsíců. V současné době je ale vzhledem k situaci na trhu práce obvykle schvalován příspěvek pouze na dobu tří měsíců.

Online formulář „Žádost o příspěvek na podporu regionální mobility“ 

Obětí zadlužení nejsou jen věřitelé a dlužníci, ale také zaměstnavatelé, konkrétně jejich mzdoví účetní, kteří administrují veškerou agendu spojenou s exekucemi zaměstnanců. 

S ohledem na to, že mzdový účetní je rovněž osobně odpovědný za správné provedení exekučních srážek, je nanejvýš vhodné podpořit ho poradenstvím. Poradenské konzultace pro mzdové účetní zaměřené na různé formy vyplácení mezd (v hotovosti spíše než na účet), na způsoby výpočtu exekučních srážek a nezabavitelné částky a na podmínky oddlužení (komunikace s insolvenčním správcem) mohou být poskytovány jako součást služby zprostředkování zaměstnání či poradenství pro zaměstnavatele. Smyslem této aktivity je snížit jednu ze zásadních bariér pro přijetí do zaměstnání, kterou představuje exekuce, a podpořit tak integraci uchazeče na trh práce.

Kdo poradenství může poskytnout:

• Úřad práce jako součást své činnosti poskytuje poradenství nejen uchazečům a zájemcům o zaměstnání, ale také zaměstnavatelům
• NNO může poradenství pro zaměstnavatele zaměřené na problematiku exekucí poskytovat jako součást adaptační fáze po nástupu klienta do zaměstnání.
• Zaměstnavatel má také možnost požádat místně příslušný soud o stanovení částky, která má být srážena ze mzdy povinného, a její rozdělení mezi jednotlivé pohledávky (viz zákon č. 119/2001 Sb.)
• Vhodnou pomůckou pro výpočet exekučních srážek ze mzdy může být také online kalkulačka finanční výhodnosti práce

 

Pomoc při řešení zadlužení svých zaměstnanců můžete nalézt také v nově vzniklém Institutu předlužení, který se na poradenství pro zaměstnavatele přímo zaměřuje.

Příspěvek na přestěhování (spolu s příspěvkem na dojíždění označovaný jako podpora regionální mobility) může od Úřadu práce získat uchazeč o zaměstnání v případě, že se za prací přestěhuje, a to alespoň 50 km od svého původního bydliště.

Příspěvek může získat uchazeč o zaměstnání evidovaný v evidenci ÚP déle než 5 měsíců nebo uchazeč, kterému s ohledem aktuální situaci na regionálním pracovním trhu není možné najít zaměstnání v místě bydliště. Specifickými žadateli mohou být uchazeči, kteří přišli o zaměstnání v důsledku hromadného propouštění zaměstanců.

Žadatel zároveň musí mít se zaměstnavatelem uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou v minimální délce 6 měsíců. Omezující podmínkou pro získání příspěvku je bezdlužnost žadatele vůči veřejné správě (finančnímu úřadu, celnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně).

Příspěvek na přestěhování je jednorázový a může činit až 50 000 Kč.

Formulář žádosti o příspěvek na přestěhování

Nástroj k stabilizaci pracovní pozice zaměstnanců obce a zvýšení efektivity úklidu veřejného prostoru

Jaká je situace v obci? 

Chomutov je statutární město v Ústeckém kraji se zhruba 49 tisíci obyvateli z nichž každý šestý je v exekuci. Nezaměstnanost činila v únoru 2019 zhruba 5,7% obyvatel oproti 2,0% celorepublikového průměru. V blízkosti města se nacházejí různé průmyslové zóny (například tzv. zóna Žatecký triangl, dále pak zóny v blízkosti Kadaně, Klášterce nad Ohří) a někteří obyvatelé města dojíždí za prací do Německa.

Padesátitisícové severočeské město Děčín má nadprůměrnou míru nezaměstnanosti – v roce 2018 byla na úrovni 4,1% (2,8% průměrně v ČR v daném období), – ale také desetiprocentní podíl obyvatel v hmotné nouzi a 16% populace v exekuci (2016).

Co se řešilo?

Veřejně prospěšné práce jsou jedním z nejrozšířenějších nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, ale nemají vždy jen pozitivní efekt. Jsou sice zamýšlené jako nástroj usnadňující návrat na volný pracovní trh, tak lidé zaměstnaní na VPP se často ocitají v uzavřeném cyklu – mezi krátkodobou smlouvou na VPP a registrací na Úřadu práce. Zároveň je efektivita práce v rámci VPP často velmi různá, velké rozdíly jsou také ve kvalitě vedení a rozsahu návazné podpory v mimo pracovních oblastech života (bydlení, zadlužení,vzdělávání dětí a péče o ně apod.). Podpůrný efekt VPP coby přípravy na vstup do standardního zaměstnání bývá u řady nezaměstnaných navíc znesnadněn zadlužeností. Na jedné straně odrazují uchazeče, jemuž se případná práce za vyšší plat kvůli srážkám ze mzdy nevyplatí, na druhé odrazují zaměstnavatele, pro kterého je administrativa spojená s exekucemi značnou zátěží. Pro lidi v exekuci (které jsou výraznou bariérou pro vstup na volný pracovní trh) je potřeba hledat způsoby jak zajistit stabilní a dobrou práci v rámci chráněných pracovních míst.

Jak se to řešilo? 

Chomutov je příkladem města, kde se úvahy o možnostech zaměstnání obyvatel dlouhodobě evidovaných Úřadu práce propojily s potřebou zlevnit obstarávání údržby zeleně ve veřejném prostoru, především v mateřských a základních školách. Snaha zajistit stabilnější zaměstnání lidem znevýhodněným na volném pracovním trhu, a zároveň efektivněji organizovat činnost VPP vedla ke vytvoření několika pozic tzv. “správců lokalit”. Tu obsadili pracovníci, kteří mají zkušenost se zaměstnáním na VPP, mají respekt spolupracovníků a hlavně bydlí v místě, za které zodpovídají.

V Chomutově ke zřízení pozic přistoupili už v roce 2011, kdy byli z prostředků města zaměstnáni 4 lidé. Do realizace myšlenky původně iniciované pracovníky nevládní organizace (Člověk v tísni) se postupně podařilo zapojit Úřad práce, který zajistil další financování mezd správců lokalit v rámci projektu Společně to dokážeme. V roce 2018 bylo v Chomutově celkem 10 správců, ve své pracovní četě měli obvykle 3 až 4 pracovníky veřejné služby, za které zodpovídali a se kterými se podíleli na úklidu v dané lokalitě. Pracovní čety tak fungují jako podpora Technických služeb města. Tito pracovníci mají jasný harmonogram, kdy mohou přijít do práce, kdy jim bude počítána v rámci veřejné služby, aby nedocházelo k tomu, že budou pracovníci nerovnoměrně rozdělení v rámci měsíce a bude tak obtížné práci plánovat a vykonat. V Chomutově správcům lokalit přiděluje a plánuje práci jejich koordinátor ve spolupráci s tzv. mistrem, který zjišťuje jaké vybavení technické vybavení zaměstnanci potřebují nebo kdo chce kdy na dovolenou. Koordinátor správců a mistr podléhají vedoucímu pracovní skupiny, který má starosti celou sekci údržby a úklidu pod městským úřadem.

Obdobná pozice funguje – “správce parků” nebo také “správce veřejného prostranství” – funguje v Děčíně v rámci Střediska městských služeb. Tito  zaměstnanci se podílejí na úklidu, údržbě zeleně v parcích a lesoparcích, ale také v okolí také turistických tras, které v průběhu roku udržují a obnovují. V roce 2018 bylo v Děčíně 12 správců, z nichž zhruba polovina měla na starosti přímo úklid a druhá polovina spíše dozor v rámci dané lokality (jako výpomoc Městské policie). Financování mezd bylo dříve zajištěno pomocí VPP, nedávno však město po zhodnocení přínosů práce správců přikročilo k zajištění financování těchto pozic z městského rozpočtu.). Kromě stabilizace práce to pro správce znamená i vyšší mzdu než je mzda minimální (formou osobního ohodnocení) a uvažovalo se o zavedení dalších zaměstnanecké benefity (například v podobě služebních mobilních tarifů).

Co to přineslo?

Z pohledu zaměstnanců čelících vícečetným bariérám na volném trhu práce přineslo zřízení pozic správce lokalit/parků/veřejného prostranství větší pracovní stabilitu a zlepšení pracovních podmínek. Místo krátkodobých smluv na VPP jsou nově placeni projektově nebo z rozpočtu města. S novou pozicí bývá spojen přístup k zaměstnaneckým benefitům, ale také k návazným službám (například pomoc při shánění bydlení v případě Chomutova). Stabilizace lidí na těchto pozicích přitom nevylučuje i případný postup dál na atraktivnější pozici v rámci obecního zaměstnávání nebo na volném pracovním trhu.

Městům Děčín a Chomutov přineslo zřízení pozic správců efektivnější výkon úklidu, resp. dozoru určité lokality, a to jak z hlediska finančních nákladů (není nutné poptávat služby externí firmy například pro ostrahu parků v případě Děčína), tak i z hlediska kvality odvedené práce. V Chomutově navíc správci dohlížejí na vykonavatele veřejné služby, kterých výkon hlídají o to pečlivěji, že v daném místě sami bydlí a cítí k tak k němu osobní vazbu. V případě dlouhodobého působení správců se díky postupnému posílení pozice v rámci komunity správci mohou stát  prostředníky mezi obyvateli a veřejnými institucemi, napomáhat zvyšování vzájemné důvěry nebo plánování rozvoje dané oblasti.

Z hlediska obcí je úspěchem také rozvoj funkčních modelů obecního zaměstnávání, který umožňuje prostupnost výkonu veřejné služby, VPP a stabilního zaměstnání pod obcí, jako i jejich integrovaného managementu.

Rizika a možnosti rozvoje:

Stabilizace správců v určité pracovní pozici je možné brát zároveň jako úspěch, ale stále ještě i jako slabé místo. Přestože je v Chomutově snaha zaměstnat správce v rámci městského rozpočtu, tak se podařilo takto financovat zatím jen 6 daných pozic. Není jasné, zda stabilizace bude dosažena pro všechny správce a v jaké bude podobě i do budoucna. V obcích je také důležitá politická podpora, aby byl vytvořený skutečně robustní a trvalý systém obecního zaměstnávání využívající prvku správců lokalit. Financování činnosti přímo z obecního rozpočtu lze v tomto ohledu vnímat jako dobře nastoupenou cestu.

Podobně, přestože existuje určitá podpora správců lokalit ze strany zaměstnavatele (obcí) v otázkách související se zaměstnáním (bydlení, dluhy, péče o děti a jejich vzdělání, psychologická podpora apod.), tak její poskytování není zajištěné komplexně a systematicky. V současnosti ji poskytují, respektive často suplují její poskytování předáci, mistři nebo vedoucí, kteří ale na to nemají dostatečnou kapacitu, ani odbornost. V některých případech sice odkazují své zaměstnance na další (sociální) pracovníky či poradce, ale bylo by vhodné vymýšlet standardizovanější postupy podpory. Nabízí se zde také doplnit tyto pozice o sociální pracovníky, kteří by dokázali odkázat dané zaměstnance na další sociální služby typu dluhových poraden a podobně.

Zdroje financování:

V Chomutově jsou správci lokalit financování z projektu “Společně to dokážeme” a v rámci městského rozpočtu. V Děčíně jsou správci financování jako kmenoví zaměstnanci z rozpočtu města.

Neutrální půda, přiblížení služeb a podpora i po získání zaměstnání.

“Každý ten jedinec je expertem na svůj vlastní život. Já jsem jenom tím, kdo ho provází systémem. Pokud on něco chce, já se mu snažím vyhovět, popřípadě mu to vysvětlit, pokud to nejde. Ale není to tak, že já mu budu říkat, co on má dělat.”  – Jiří Hanzelín, pracovní konzultant projektu

Jaká je situace v obci?

Statutární město Chomutov nacházející se v Ústeckém kraji má přibližně 50 tisíc obyvatel, z nichž každý šestý je v exekuci. Přes blízkost pořád rostoucí průmyslové zóny “Žatecký triangl” a německé hranice, kam mnozí místní dojíždějí za lepším výdělkem, byla evidovaná nezaměstnanost v okresu Chomutov v říjnu 2018 na úrovni 5%. Ve městě, především na sídlištích, žije rozptýleně mezi běžnou populací několik tisíc sociálně vyloučených či sociálním vyloučením ohrožených osob. Jde o lidi, kteří mají obvykle větší několikanásobná znevýhodnění na pracovním trhu. Je proto zajímavé, že lze v Chomutově napříč městskými příspěvkovými organizacemi vysledovat poměrně hojné  využívání veřejně prospěšných prací v pestrém spektru činností – od pomocných kuchařů ve školách až po sekáče trávy na veřejných prostranstvích.

Co se řešilo?

Lidem s kumulací bariér na trhu práce dokáže Úřad práce při omezených personálních kapacitách a současné definici kompetencí jednotlivých jeho složek často jen stěží nabídnout dostatečnou podporu potřebnou k nalezení a udržení práce. Péče o klienta se kvůli dělbě práce mezi odděleními hmotné nouze, pojistných dávek nebo zprostředkování rozpadá do několika dílčích oblastí a zpravidla postrádá komplexní pohled na jeho sociální situaci a její koordinované řešení. Spíše než jako místo, kde se člověk může zorientovat ve svých právech, povinnostech a možnostech, či nalézt pomoc při odstraňování překážek bránících stabilnímu zaměstnání (zejména dluhů a nejistoty v bydlení , pak Úřad práce může působit spíše jako instituce vynucující, kontrolující a trestající.

Z hlediska řešení dlouhodobé a opakované  nezaměstnanosti je jedním ze zásadních limitů současného nastavení aktivní politiky zaměstnanosti fakt, že podpora Úřadu práce končí   v momentě nástupu uchazeče do zaměstnání. O jakýchkoliv případných potížích, nedorozuměních mezi zaměstnavatelem a umístěným uchazečem nebo selháních ze strany svého bývalého klienta se Úřad práce již nedozví a nedokáže nabídnout zůčastněným stranám žádnou pomoc při zachování pracovního poměru. O důvodech a okolnostech jeho případného předčasného ukončení, na které by mohla další podpora nezaměstnaného člověka navázat, nemá ÚP rovněž žádné poznatky. Projekt “Společně to dokážeme v Ústeckém kraji” realizovaný Úřadem práce v letech 2016 – 2022  v několika severočeských lokalitách, je výjimečný tím, že svým komplexním přístupem překonává jak segmentaci životní situace nezaměstnaného podle logiky administrativních oddělení ÚP, tak výpadek podpory po zapojení do pracovního procesu.

Jak se to řešilo?

Projekt “Společně to dokážeme v Ústeckém kraji”, realizovaný od jara 2016 do jara 2019, je v mnohém kontrapunktem “klasické” práce Úřadu práce, i když se realizuje v jeho gesci. Kancelář projektu se nachází na “neutrální půdě” v prostorách neziskové organizace Člověk v tísni, což podle pracovního konzultanta projektu vytváří pro uchazeče bezpečné prostředí. Zároveň se díky přítomnosti návazných služeb dluhového poradenství a terénních sociálních pracovníků NNO daří bezprostředně si předávat klienty a informace mezi jednotlivými službami podle aktuálních potřeb.

Pracovní konzultant nejdříve s účastníkem projektu mapuje jeho celkovou situaci – rodinnou, dluhovou, bytovou, zdravotní. V návaznosti na to během prvního měsíce po vstupu do projektu absolvuje účastník sérii motivačních školení (v rozsahu 20 hodin), v rámci nichž se dozví, co všechno ho na cestě od sepisování životopisu až po první výplatu čeká. Během dalšího individuálního poradenství si pak klient s konzultantem vyjasňuje, co by rád dělal a jaké kroky  je k tomu třeba podniknout. Na základě tohoto poradenství pak může hledat práci na otevřeném pracovním trhu, nebo získat nabídku od zaměstnavatelů, se kterými konzultant předem navázal kontakt. Projekt účastníkovi může dále nabídnout rekvalifikaci, proplacení nákladů na dojíždění v prvních dvou měsících nebo uhrazení jiných přímých nákladů (lékařská prohlídka apod.). Zaměstnavateli, který účastníka přijme do zaměstnání, pak jako pobídku poskytne příspěvek na mzdu účastníka projektu v rámci dotovaného pracovního místa (SÚPM).

Zásadní přidanou hodnotou projektu je ovšem to, že podpora účastníka nekončí jeho nástupem do zaměstnání. Na konzultanta se mohou kdykoliv obrátit nejen již zaměstnaní účastníci projektu, ale také jejich noví zaměstnavatelé. V případě vzniklých problémů tak může konzultant fungovat jako mediátor mezi oběma stranami.   Pokud účastník o místo přijde, navazuje projektová podpora opětovným hledáním práce. Kromě toho se v rámci projektu nabízí zaměstnavatelům workshopy, které je připravují na specifika práce se zaměstnancem se zkušeností s dlouhodobou nezaměstnaností.

Jak při rekrutaci účastníků projektu, tak při vyhledávání  spolupracujících zaměstnavatelů a volných míst postupuje pracovní konzultant nezávisle na evidenci  Úřadu práce: účastníky vyhledává v terénu sám (resp. se mu díky doporučení hlásí sami), místní firmy samostatně  oslovuje. Tento způsob práce zaručuje, že se do projektu dostávají jen motivovaní účastníci a zaměstnavatelé. Intenzivní individuální práce s účastníky, jakož i skutečnost, že většinu poradenství zajišťuje jedna osoba v podobě pracovního konzultanta umožňuje vznik důvěry, a zároveň hlubšího poznání životní situace a potenciálu klienta, které se vysokou měrou podílejí na vysoké úspěšnosti projektu.

Co to přineslo?

Projekt Společně to dokážeme reflektuje odborníky zdůrazňovanou skutečnost, že zaměstnanost nelze řešit odděleně od širší sociální situace člověka. Komplexní individuálně zaměřené poradenství a koncentrace několika podpůrných služeb v jednom místě (na způsob tzv. “one-stop shop”) zjednodušuje účastníkům projektu souběžné řešení problémů v jednotlivých oblastech. Zejména vedení k aktivnímu řešení dluhů pomáhá u klientů budovat motivaci udržet si legální práci či hledat lepší pracovní uplatnění. Kontinuální podpora účastníků projektu (a v případě potřeby i jejich zaměstnavatelů) po získání zaměstnání snižuje riziko předčasného ukončení pracovního poměru a návratu pracovníka zpátky do evidence úřadu práce.

Projekt je v Chomutově a okolí již známý jako úspěšný, noví projektoví účastníci se tak rekrutují často ze  známých již úspěšně zaměstnaných participantů nebo z klientů místních neziskových organizací. Počet zapojených účastníků projektu už rok před původním koncem projektu (2019) o desítky lidí převyšoval stanovené  závazky.

Co dál?

Velké nadnárodní průmyslové společnosti o zaměstnávání lidí s bariérami zatím nejeví zájem.

Zdroje financování:

Operační program Zaměstnanost (ESF) a státní rozpočet

Zajímavý odkaz:

Rozhovor s Jiřím Hanzelínem, terénní pracovníkem v projektu „Společně to dokážeme v Ústeckém kraji”

Nekomerční pracovní agentura v Kolíně pomáhá lidem po výkonu trestu získat a udržet si zaměstnání.

“Má klient kde bydlet? Má vyřízené doklady? Má v pořádku občanku a zdravotní kartičku? Můžeme mu třeba nějak pomoci s vyřízením dávek na oddělení hmotné nouze? Máme lidi, kteří přijdou přímo z toho výkonu trestu a prostě fakt neví a mají třeba ubytování na pět dní a pak, pak neví, co s nimi bude. Čili ta sociální stabilizace prostě je pro nás krok číslo jedna.” – Ilona Müllerová, pracovní konzultantka v projektu

Jaká je situace v obci?

Středočeské město Kolín má 31 tisíc obyvatel a díky dobrému železničnímu spojení s  Prahou mají jeho obyvatelé širší možnosti získání zaměstnání. Nezaměstnanost v ORP Kolín však patří v rámci kraje mezi jednu z nejvyšších (v lednu 2019 činila 3,7%). Přes přítomnost průmyslové zóny je tu trvalým problémem nedostatek míst pro osoby s nízkou kvalifikací. Zatímco situaci v tradiční sociálně vyloučené lokalitě Zengrovka se pomocí systematické terénní práce a preventivních opatření města podařilo výrazně zlepšit, riziko sociálního vyloučení se v průběhu posledních dvou desetiletí přesunulo do téměř třicítky kolínských ubytoven. Klíčovým aktérem a inovátorem v řešení sociálního vyloučení v Kolíně je již léta nezisková organizace Prostor Plus, která  kromě realizace terénní sociální práce či primární prevence na školách zajišťuje úklid městských veřejných prostranství za pomoci několika desítek pracovníků zaměstnaných v rámci veřejně prospěšných prací (VPP).

Co se řešilo?

Lidé vracející se z výkonu trestu do běžného života se zpravidla nacházejí ve velmi obtížné situaci. Během krátké doby si musí najít bydlení, zdroj příjmu, začít řešit své závazky a často i dluhy. Při hledání práce, která by jim ve stabilizaci životní situace napomohla, se pak setkávají s předsudky potenciálních zaměstnavatelů, často nemají dostatečné sociální kontakty a zázemí, neznají svá práva a povinnosti, mají nízké sebevědomí. Stát ani obce přitom aktivní systematickou podporu v procesu návratu z vězení do civilního života nenabízí.

Jak se to řešilo?

Podpoře a pomoci lidem po výkonu trestu se v u nás už léta zabývá organizace Rubikon Centrum, které právě v Kolíně v letech 2016-2019 realizuje projekt kombinující pracovní a dluhové poradenství. Účast v projektu, do něhož se v prvních dvou letech zapojilo na 60 klientů, poskytuje  dlouhodobou podporu v několika fázích.

V úvodních týdnech po dobrovolném nástupu do projektu se Rubikon s účastníkem věnuje sociální stabilizaci, která zahrnuje především zajištění bydlení, vyřízení dokladů a nárokování relevantních dávek státní sociální podpory či pomoci. Zároveň v této první fázi klientovi pomáhá Rubikon zmapovat své dluhy (týkají se 9 z 10 klientů), aby do práce vstupoval s představou o svých závazcích a perspektivou, jak s nimi naložit.

Návazná fáze podpory se soustředí na hledání pracovních příležitostí a přípravu na pracovní pohovor. S klienty, kterým často chybí i přístup k internetu, pracovní konzultant hledá vhodné pracovní nabídky, konzultuje životopis, ale také mluví o tom, jak prezentovat své pracovní zkušenosti potenciálnímu zaměstnavateli a jak vysvětlit několikaletou mezeru ve svém životopisu. Klientům, kteří mají u svých starších deliktů nárok na vymazání zápisu v trestním rejstříku, také pomáhají s příslušnou žádostí.

Pokud má účastník projektu nulové pracovní zkušenosti, má v rámci projektu Rubikon Centra možnost nastoupit na tréninkové místo, kde si pod zkušeným vedením na částečný úvazek vyzkouší pracovní režim v roli uklízeče. Projekt také umožňuje poskytnout mzdový příspěvek firmám, které pro klienta Rubikonu vytvoří místo. S těmi, kteří pracovní místo získají a nastoupí, Rubikon udržuje pravidelný kontakt pro případ, že by potřeboval další podporu při udržení si práce.

Strukturovaný poradenský proces doplňuje a podporuje přítomnost tzv. Romského mentora. Úkolem tohoto mentora je pomoci navrátilci z výkonu trestu se zorientovat v nové situaci z pozice člověka se srovnatelnou životní zkušeností – bohatšího ovšem o zkušenost úspěšné pracovní a sociální stabilizace. Ať už jde o vyřizování formalit na úřadech nebo řešení různých krizových situací, v terénu pohyblivý mentor dokáže klienta Rubikonu, obzvláště pokud jde o Roma, provázet a správně nasměrovat často účinněji, než neromská konzultantka v projektové kanceláři. Významným úkolem mentora je také mentorovat klienty při vykonávání alternativního trestu (např. propuštění s podmínkou, trest obecně prospěšných prací) a dohlédnout na jejich úspěšné splnění.

Co se povedlo?

Postupná, systematická příprava, kombinovaná s neformální podporou mentora, pomáhá u zpravidla zadlužených a v kontaktu s úřady nejistých lidí s trestní minulostí předejít typickým příčinám neúspěchu v práci a následného návratu do nezaměstnanosti. I když zdaleka ne každý, kdo do projektu vstoupí, nalezne trvalé zaměstnání, v jeho prvních dvou letech si práci našla a udržela zhruba třetina (20) účastníků. Polovina z nich byla přitom zaměstnána u zaměstnavatelů spolupracujících s Rubikonem, ostatní si místo našli sami na volném trhu.

Co dál?

Přestože je nedostatečná kvalifikace mnohdy pro lidi s nízkým vzděláním a trestní minulostí překážkou při hledání zaměstnání, motivovat je k jejímu doplnění bývá obtížné – vzdělávání berou jako nevítané zdržení na cestě k rychlému zaměstnání a tolik potřebnému výdělku.

Zdroje financování:

Operační program Zaměstnanost (ESF) v rámci tzv. “Koordinovaného přístupu k sociálně vyloučeným lokalitám”

Úklid veřejných prostor přenechal Kolín i s pracovníky veřejně prospěšných prací neziskovce. Město má tak méně starostí, dlouhodobě nezaměstnaní naopak blíže k podpůrným službám.

“Není pro mě problém tady za těch 8 měsíců protočit místo 25 lidí 60. Vyhodit, vzít někoho jiného. Ale nechci to dělat. Chci, aby ty lidi se naučili právě to, že ráno tady musí být v sedm, aby věděli, že když jsou nemocní, musejí si vzít neschopenku, že když někde propaří celý víkend, tak já budu radši, když mi v neděli večer napíšou „chci na pondělí dovolenou“, než aby nepřišli bez omluvy. To netoleruju prostě. Oni vědí, že tam nějaká jasná pravidla jsou. A já jsem pak samozřejmě schopná pomoct jim k tomu dluhovému poradenství, řešit s nimi jejich věci, do kterých vlastně mně nic není… Takhle to mám nastavené a myslím si, že to funguje.”  – Linda Heroutová, vedoucí úklidu

Jaká je situace v obci? 

Středočeské město Kolín má 31 tisíc obyvatel a díky dobrému železničnímu spojení s  Prahou mají jeho obyvatelé širší možnosti získání zaměstnání. Nezaměstnanost v ORP Kolín však patří v rámci kraje mezi jednu z nejvyšších (v lednu 2019 činila 3,7%). Přes přítomnost průmyslové zóny je tu trvalým problémem nedostatek míst pro osoby s nízkou kvalifikací. Zatímco situaci v tradiční sociálně vyloučené lokalitě Zengrovka se pomocí systematické terénní práce a preventivních opatření města podařilo výrazně zlepšit, riziko sociálního vyloučení se v průběhu posledních dvou desetiletí přesunulo do téměř třicítky kolínských ubytoven. Klíčovým aktérem a inovátorem v řešení sociálního vyloučení v Kolíně je již léta nezisková organizace Prostor Plus, která  kromě realizace terénní sociální práce či primární prevence na školách zajišťuje úklid městských veřejných prostranství za pomoci několika desítek pracovníků zaměstnaných v rámci veřejně prospěšných prací (VPP).

Co se řešilo?

Ještě před několika lety zaměstnával městský úřad v Kolíně několik skupin pracovníků veřejně prospěšných prací. Ti se zabývali úklidem ulic, městských budov, vyklízením bytů, ale také třeba údržbou sportovišť a hřbitovů. Vedle městských pracovních čet v Kolíně fungovala také skupina uklízečů zaměstnaných na VPP vedená neziskovou organizací Prostor Plus, který pomocí této čety uklízel několik vybraných veřejných míst včetně sociálně vyloučené lokality Zengrovka. Pro městský úřad představovala koordinace několika pracovních skupin, související interní komunikace a práce se specifiky zaměstnanců VPP (např. administrace exekučních srážek) značnou zátěž.

Jak se to řešilo?

V zájmu racionálnější organizace na jedné straně a většího sociálního potenciálu  neziskové organizace na straně druhé se město (se souhlasem ÚP) rozhodlo vzdát vlastních dotovaných míst a převést je pod Prostor Plus. Organizaci tím počet míst na VPP vzrostl z 15 na cca 30-40. Do rozpočtu Prostoru Plus kromě příspěvků na  mzdy vyplácených Úřadem práce přibyl také měsíční příspěvek města ve výši 35 tisíc. Prostor Plus v rámci úklidu veřejných prostranství pro město zabezpečuje veškerý ruční úklid, dočišťování nedostatečně udržovaných prostor kolem silnic, péči o některé městské prostory (např. městská sportoviště), ale také přípravu a úklid během kulturních akcí.

Pro lidi zaměstnané na VPP toto nové uspořádání znamenalo v první řade lehčí přístup k síti sociálních služeb Prostoru plus. Pro osvědčené a motivované zaměstnance se dále nabízí možnost návazného zaměstnání v oblasti úklidové a stavební činnosti v přidruženém sociálním podniku Social Trade, které lze vnímat jako vyšší stupeň v rámci systému prostupného zaměstnání. Social Trade si i přes nálepku “romské firmy” postupně získává renomé a dnes vedle řídícího pracovníka uživí desítku dalších zaměstnanců, z nichž polovina pochází z řad účastníků VPP. Namísto formálních rekvalifikací se Social Trade snaží těmto lidem nabídnout neformální učení řemeslným pracím a zručnostem, které by jim pak otevřely dveře dál na otevřený pracovní trh.

Jednou z klíčových podmínek v pozadí kolínského modelu je důvěra města v organizační a metodickou kompetenci partnerské neziskové organizace. Prostor Plus se v Kolíně angažuje již přes 15 let, jeho minulé i současné aktivity sahají od komunitní práce s mládeží, přes prevenci zneužívání drog po dluhové poradenství. Schopnost vzájemné domluvy i skutečnost, že koordinace mezi představiteli neziskovky a města probíhá na neformální kolegiální rovině, napomáhá tomu, že zadávání i výkony probíhají bez větších komplikací.

Co se povedlo?

Outsourcováním ručního úklidu za pomoci VPP do partnerské neziskovky dosáhlo město zajištění spolehlivého úklidu ulic a veřejných prostranství při vynaložení minimálních nákladů – administrativních, organizačních i finančních. Zaměstnanci na VPP mají u Prostoru Plus blíže k návazným sociálním službám, které organizace provozuje (dluhové poradenství, terénní program). Pro zaměstnance, kteří jsou spolehliví a motivovaní skýtá výkon VPP v Prostoru Plus perspektivu postupu na stabilní pracovní místo v sociálním podniku Social Trade.

Co dál?

Z úklidové čety pracovníků v režimu VPP by se v souladu s myšlenkou prostupného zaměstnávání logicky nabízelo hledat cestu posunu do soukromé úklidové firmy.  Překonání bariéry mezi chráněným zaměstnáním v Prostoru Plus a běžným byznysem se však kvůli neochotě místního úklidového monopolu AVE ke hlubší spolupráci zatím nedaří.

Organizační zjednodušení, kterého město dosáhlo odevzdáním aktivní péče o pracovníky VPP do rukou neziskové organizace, znamená také to, že se odpovědnost za další promýšlení a zabezpečování komplexní podpory vzdálilo městskému úřadu. Přestože by město podle svých představitelů dovedlo v případě potřeby úklid i práci s nezaměstnanými řešit jinak, nabízí se ale otázka, za jakou hranicí může případné další rozšiřování dodavatelského řešení přenesené působnosti obcí v sociální oblasti ohrozit inkluzivitu nebo kontinuitu poskytovaných služeb.

Zdroje financování:

• aktivní politika zaměstnanosti  – dotovaná místa VPP
• měsíční příspěvek z městského rozpočtu
• vlastní výdělečná činnost sociálního podniku
• ESF OPZ financující další aktivity a projekty Prostoru Plus, ke kterým mají zaměstnanci přístup

“Chodí sem fakt případy objektivně dost obtížně zaměstnavatelné a ty lidi jsou už trochu zoufalý, že jo, po takových letech, že by někde i chtěli být … A voni jsou rádi. I jsou zapojeni do něčeho, neseděj na ulici, doma. Stejně většinou nemaj kde bydlet…” – Laura Kopecká, personální vedoucí 7U s.r.o.

Jaká je situace v obci?

Téměř padesátitisícová Městská část Praha 7 se sice počtem obyvatel blíží středně velkým městům, bezprostřední ekonomický a sociální kontext hlavního města, jehož je organickou součástí, lze ovšem jenom stěží odmyslet. V oblasti trhu práce k němu patří velmi nízká míra nezaměstnanosti (v lednu 2019 pod 2%) kombinovaná s pestrou nabídkou nelegální práce lákající především ty, komu exekuční srážky se mzdy neumožňují zvýšení příjmu. Mezi palčivé jevy reflektované v rámci komunitních plánů Prahy 7 již nějakou dobu patří bezdomovectví a rizikové užívání drog mládeží.

Co se řešilo?

Do roku 2014 zabezpečovalo úklid veřejných prostor a správu zeleně v MČ Praha 7 několik různých firem podle toho, která instituce (MČ, magistrát, nebo dopravní podnik) daný úsek veřejného prostoru spravovala. Nebylo výjimkou, že se o různé části jedné ulice nebo okolí stanice metra starali tři různé firmy, nebo že úklid toho samého prostoru byl předmětem různých zakázek od různých zadavatelů. Koordinace výkonů i kvalita odvedených služeb byla nízká, odpovědnost za selhání nejasná a těžko vymahatelná.

Nové veřejné zadávání jako cesta k zlepšení poměru kvality a ceny v prospěch MČ zároveň skýtala riziko, že se v důsledku podcenění zakázek ze strany soutěžících firem kvalita úklidu ve výsledku nezvýší. Nízká cena zakázky by se navíc odrazila na kvalitě pracovních podmínek pro řadové zaměstnance úklidové firmy. Nové vedení radnice mělo vedle zlepšení služby veřejnosti naopak zájem vytvořit v rámci úklidu nízkoprahové pracovní příležitosti, které by obyvatelům potýkajícím se se sociálním vyloučením umožnili stabilizovat jejich životní situaci.

Jak se to řešilo?

Po komunálních volbách v roce 2014 se nové vedení MČ Praha 7 rozhodla postupně ukončit smlouvy s externími dodavateli a čištění ulic převzít do vlastní režie. Kromě vize lepší kontroly zde sehrálo roli také přesvědčení, že zatímco pro soukromou firmu bude práce pro město (slovy pozdější vedoucí úklidu) vždy “prostě další kšeft a jedem”, vykonavatel s přímou vazbou na obec se s úkolem bude více identifikovat – silnější pocit zodpovědnosti pak povede spontánně k čistějším ulicím.

Praha 7 tedy nejdříve zřídila asi pětičlennou pracovní četu VPP pod nově vytvořeným Odborem pro správu veřejných prostranství. Práce se sice ukázala jako zvládnutelná, organizace čety pod úřadem však byla kvůli interním pravidlům – od neflexibilně nastavených pravidel docházky, přes komplikované výpovědi až po zdlouhavý proces obstarávání pracovních pomůcek – těžkopádná. Jelikož založení sociálního podniku s účastí obcí (původní myšlenka) se vzhledem k legislativnímu omezení efektivní veřejné kontroly v podniku jevila jako příliš velké politické riziko, došlo v roce 2017 k rozhodnutí převést úklid pod již existující městskou firmu 7U s.r.o.. Společnost původně zřízená pro správu obecního majetku již díky dřívější dotaci měla dvě metací auta a dva pojízdné vysavače. Zbývalo dokoupit kropicí vůz, auto pro svoz odpadu, vybudovat zázemí pro uklízeče – a postupně zvyšovat počet pracovníků ručního úklidu.

Na odvedení městem požadované práce potřebovala 7U počátkem roku 2018 kolem 30 pracovníků VPP zaměstnaných na plný úvazek. Ačkoli část lidí vytipoval Úřad práce, uchazeči se často o práci hlásí sami přímo v sídle společnosti. Nezřídka jde o lidi, kteří žili celá léta bez stabilního zaměstnání, nachází se v obtížné bytové situaci, potýkají se se závislostí. Záměrem personálního vedení 7U je nabídnout práci s nízkým prahem a dát šanci i těm, kteří by ji jinde nedostali. Řada zájemců nastupuje nejdříve na veřejnou službu, po seznámení se s režimem a nároky práce pak pokračuje na místo veřejně prospěšných prací.

Klíčovou podmínkou, aby zaměstnávání lidí s kumulací bariér na trhu práce mohlo vůbec fungovat, je podle radního pro sociální oblast vysoká “frustrační tolerance” na straně zaměstnavatele. Ačkoli nad selháním v komunikaci, nízkým výkonem nebo nespolehlivostí zaměstnanců nelze prostě mávnout rukou, nekompromisní přísnost není nejlepším způsobem, jak zaměstnance vést ke stabilizaci životní situace – a zároveň jej udržet pro firmu.

Ochota porozumět sociální situaci zaměstnanců (a nezřídka také aktivně pomoci při jejím řešení řešit) není ovšem jenom otázkou dobré vůle – je částečně i jakousi manažerskou nutností. Aby se lidé s exekucemi nenechali zlákat finančně atraktivnější nabídkou nelegální práce, musí zaměstnání v 7U vnímat jako dobrou práci. Zde kromě výše platu hraje zásadní roli respektující přístup vedení, pomoc se získáním obecního bytu, nefinanční odměny, či třeba možnost účastnit se setkání se starostou, který jejich práci ocení.

Co to přineslo?

Ukončení vztahů s externími dodavateli a převedení čištění ulic pod firmu ve 100% vlastnictví městské části přineslo vyšší kvalitu úklidu za srovnatelnou cenu. Výkon úklidových služeb je výrazně spolehlivější a operativně dostupnější než tomu bylo při dodavatelském řešení. Na pozitivním hodnocení této změny, která se původně stala vlajkovou lodí nového vedení po volbách v roce 2014, se s odstupem shodli volení zástupci napříč politickým spektrem.

Neméně zajímavým společenským dopadem tohoto uspořádání je ovšem možnost zaměstnávat desítky obtížně zaměstnatelných lidí na standardní smlouvu – což v sektoru s masivním výskytem nelegálního zaměstnávání není málo.

Snaha MČ pomoci svým pracovníkům při stabilizaci životní situace dále vede k pokusům o koordinaci práce různých odborů s cílem poskytování sociálního bydlení, propojení na terénní sociální práci, dluhové poradenství a podobně.

Co dál?

Fungování zaměstnanců do značné míry závisí na chápavém a aktivním přístupu personální vedoucí. Přestože vedle managementu pracovních sil a výkonů pro zadavatele minimálně stejný objem energie věnuje sociální práci při řešení životních situací zaměstnanců, nemá k výkonu této implicitní role k dispozici přiměřenou průpravu a průběžnou podporu. Riziko přetížení nadměrnou zátěží pak nehrozí jenom jí osobně, ale ohrožuje také efektivitu celé firmy.

Zdroje financování:

Dotace na nákup strojů

Zisk městské firmy (investice do techniky)

Aktivní politika zaměstnaností ČR (30 míst pro VPP)

 

“Rok, dva zpátky, v Prunéřově, právě tady ty studenti vystřihli krásnej chodník, že si s tím hráli a prostě najednou tam postavili asi dvě stě metrů dlouhej chodník.” -Ing. Jancák, odbor životního prostředí, MÚ Kadaň

Jaká je situace v obci?

Kadaň je podkrušnohorské město se zhruba 18 tisíci obyvateli v Ústeckém kraji poblíž Chomutova. V okolí se nachází několik průmyslových zón, v přímé blízkosti Kadaně, Klášterce nad Ohří nebo Žatce. Míra nezaměstnanosti zde byla v únoru 2019 zhruba 5,3%, tedy výrazně vyšší než celorepublikový průměr (2,0%). Kadaň je typickým příkladem menšího města ve strukturálně znevýhodněném regionu, které je zároveň aktivní z hlediska řešení problému sociálního vyloučení a podpory dlouhodobě nezaměstnaných.

Sociální problémy se v Kadani dotýkají širší skupiny lidi, historicky zde byly identifikovány dvě sociálně vyloučené lokality – Prunéřov a Tušimice, obě ve značné vzdálenosti od centra města. Kromě toho jsou sociálním vyloučením ohrožení i lidé ze sídliště “B” (Chomutovská). Díky společnému působení sociálního odboru města, Agentury pro sociální začleňování a dalších aktérů z řad neziskového sektoru se zde podařilo rozjet různé integrační projekty týkající se především zvýšení kvality bydlení (rekonstrukce budov), posílení sociálních služeb (řízení centra sociálních služeb v Prunéřově), ale i řešení dlouhodobé nezaměstnanosti.

Co se řešilo?

Mladí lidé ze sociálně znevýhodněného prostředí z Kadaně a okolí často studují dvouleté a tříleté učební obory na chomutovské Střední škole technické, gastronomické a automobilní (SŠTGA), kde v rámci studia absolvují i praxi v oboru. Pro tyto studenty však často chybí možnost praxe v reálném prostředí, která by jim umožnila skutečně si vyzkoušet své dovednosti, rozvíjet kvalifikaci, a zároveň je bavila i pozitivně motivovala k dokončení studia a uplatnění v oboru.

Jak se to řešilo?

V  Prunéřově, městské části Kadaně, se řešila potřeba opravit chodník, který byl ve špatném stavu. Město poptávalo realizátora zakázky a díky osobním kontaktům na SŠTGA se zrodila myšlenka na propojení zakázky a praxe studentů školy. Zakázka byla skutečně zadána škole a studenti chodník opravili pod vedením svých mistrů. Oboustranně výhodným výsledkem je zkvalitnění veřejného prostoru v Prunéřově a zapojení studentů do reálné práce v rámci odborné praxe. Při sjednávání zakázky byla podstatná existence osobních vazeb mezi zaměstnanci městského úřadu a školy, kteří vzájemně sladili potřeby města a možnosti školy.

Co to přineslo?

Studenti si vyzkoušeli práci na reálné zakázce, což je pro ně mnohem přínosnější, než zkoušet si práci ve cvičných podmínkách školy – Ing. Jancák, mistr: “proč by měli někde na dvoře skládat do nekonečna metr dlažby stokrát dokola, když [to] prostě můžou udělat v praxi.” Zároveň za práci mohli dostat menší finanční ohodnocení, které přispělo k motivační roli praxe.

Kvalitní a zajímavá odborná praxe se výrazně podílí na motivaci studentů k dokončení studia. Zároveň se získáváním reálné pracovní zkušenosti zvyšuje jejich šance na uplatnění po studiu. Například i v rámci městských příspěvkových organizací, které se studenty tímto způsobem učiní pozitivní zkušenost.  Pro město je pak takové řešení ekonomicky výhodné, protože náklady na zhotovení zakázky byly výrazně nižší, než kdyby ji realizovala běžná stavební firma.

Co dál?

Na podobném principu by mohly být realizovány i jiné menší stavební zakázky obcí. V Kadani se spolupráce mezi městem a střední školou při zadávání zakázek zatím pozitivně rozvíjí a má potenciál k pravidelné a systematické kooperaci. Je důležité, aby i nadále byla spolupráce výhodná pro obě strany. Zajímavé by také bylo uvažovat o zaměstnávání studentů SŠTGA po absolvování studia v městských příspěvkových organizacích, kde by mohli nastartovat svou kariéru. Velmi přínosné by bylo i propojení odborných praxí s činností soukromých firem v regionu.

Problematickou otázkou je vyplácení odměn v souvislosti s odbornými praxemi studentů ze sociálně znevýhodněného prostředí: V situaci, kdy si studenti v rámci školní odborné praxe vydělají nějakou menší částku, se v případě rodin pobírajících sociální dávky pro nejchudší, tato odměna započítává do společného příjmu domácnosti a může způsobit krátkodobý výpadek výplaty dávek, přičemž odměna za praxi činí výrazně nižší částku, a paradoxně se tak zhorší finanční situace celé rodiny.V takovém případě je student demotivován k práci (i studiu) hned na začátku své životní dráhy.

Zdroje financování

Rozpočet města Kadaň.

Příspěvek na zapracování, vyskytující se v upravené verzi v projektech zaměřených na mladé lidi bez praxe pod označením příspěvek na mentora, je podporou pro zaměstnavatele, který přijme uchazeče o zaměstnání s potřebou větší péče při adaptaci na zaměstnání.

Příspěvek se poskytuje max. po dobu 3 měsíců ve výši poloviny minimální mzdy měsíčně a zaměstnavatel jej může použít na nutné výdaje spojené se zapracováním znevýhodněného uchazeče, kterému Úřad práce poskytuje zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání .

V projektech zaměřených na mladé lidi bez praxe se vyskytuje příspěvek na zapracování jako pilotovaný nástroj aktivní politiky zaměstnanosti s názvem Mentor. Zaměstnavateli je v tomto případě poskytována určitá částka po dobu několika měsíců jako úhrada odměny zaměstnance – mentora, který pomáhá mladému zaměstnanci bez praxe v celkové adaptaci na zaměstnání (Projekt Záruky pro mladé). Podmínky poskytování příspěvku se v rámci projektů v jednotlivých krajích mohou lišit.

Mentor může být využit rovněž pro dlouhodobě nezaměstnané osoby bez relevantní praxe, kteří nespadají do kategorie mladých, podmínky realizace nástroje jsou určeny konkrétním projektem a směrnicemi krajských poboček ÚP ČR.

Kdo může příspěvek/mentora získat:

Každý zaměstnavatel, který je ochoten přijmout uchazeče o zaměstnání, kterému je věnována zvýšená péče podle § 33 ZoZ, může požádat Úřad práce realizující projekt ESF o příspěvek na zapracování.

Mentor je dosud jen pilotovaným nástrojem APZ využívaným v projektech.

Formuláře žádosti o příspěvek na zapracování

Trochu sociální podnik, trochu pracovní agentura

„Když máte menší firmu, sedí tam jedna účetní na zkrácený úvazek a přijde jí tam pět lidí, na který najednou začnou skákat exekuce, tak dává výpověď. Za prvý neví, co s tím má dělat, za druhý s těmi exekutory většinou jsou problémy, dohady… De facto všichni zaměstnavatelé, se kterými se stýkáme nebo máme ty smluvní vazby, velice kvitují, když už uchazeči přijdou a tu insolvenci mají hotovou. Protože přijde jedna srážka, všechno je průhledný a jim to strašně ulehčí práci. A hlavně vidí, že ten člověk už je motivovaný.“ – Petra Hamerská, pracovní konzultantka Střediska městských služeb, Děčín

Jaká je situace v obci?

Padesátitisícové pohraniční severočeské město Děčín patří v důsledku úpadku místního průmyslu již od 90. let 20. století mezi obce s výraznou mírou sociálního vyloučení. O té svědčí nejenom nadprůměrná míra nezaměstnanosti – v roce 2012 dosahovala 12%, na podzim 2018 byla na úrovni 4,1% (vs. 2,8% průměrně v ČR) – ale také desetiprocentní podíl obyvatel v hmotné nouzi a 16% populace v exekuci (2016). Podstatnou odlišností oproti jiným městům je v případě Děčína aktivní zájem radnice o oblast zaměstnanosti, který se projevuje nejenom hojným využíváním veřejně prospěšných prací (VPP) a veřejné služby v rámci úklidu města, ale také opakovanými projekty prostupného zaměstnávání.

Co se řešilo?

I když  v motivaci k založení Střediska městských služeb figuruovala úspora městských financí i potřeba operativního nasazení úklidu podle potřeb města, ústředním záměrem při transformaci pracovní skupiny při MÚ do samostatné organizační jednotky bylo nabídnout ve větším rozsahu možnost zaměstnání lidem na okraji společnosti.

Jak se to řešilo?

Město Děčín v roku 2011 založilo organizační složku s názvem Středisko městských služeb (SMS), která kromě stabilních zaměstnanců pravidelně zaměstnává desítky lidí na VPP. Ti v SMS obvykle začínají jako vykonavatelé veřejné služby, jejichž nasazení je v Děčíně na rozdíl od mnoha jiných měst předem plánováno s cílem nejen efektivněji využít jejich práci, ale také dát jim možnost přizpůsobit se  pracovnímu režimu. Pracovnící, kteří se v rámci veřejné služby osvědčí, jsou dále umisťovány na VPP, osvědčení zaměstnanci VPP pak v případě uvolnění kmenového místa získají stabilní práci u SMS nebo jsou doporučeni soukromým zaměstnavatelům.

Kromě zhruba dvacítky kmenových zaměstnanců měla SMS v létě 2018 několik desítek míst v režimu VPP a téměř 100 pracovníků vykonávajících veřejnou službu. Čtyřicítka míst na VPP byla poskytnuta v rámci projektu prostupného zaměstnávání, který garantoval výjimečně dlouhou dvanáctiměsíční dotaci posilující stabilizační efekt tohoto zaměstnání. Vedle dobré vůle v přístupu k zaměstnancům je u vedení SMS potřeba vyzdvihnout aktivní zájem o zaměstnance a poskytování podpory ke změně životní situace, jejichž motorem je zejména pracovní konzultantka. Ta lidské osudy a momentální problémy svých pracovníků nejenom vyslechne, ale propojuje je s relevantními poskytovateli služeb a funguje jako jakási neformální sociální pracovnice.

Klíčová je zejména aktivita vedení v oblasti dluhů. SMS dle vlastních slov “tlačí” své zaměstnance – ty stálé i ty na dotovaných pozicích – aby vstoupili do insolvence. Zatímco administrativu spojenou se srážkami se mzdy pro SMS zajišťuje město, zaměstnancům je díky úzké spolupráci s Charitním sdružením k dispozici kvalifikované dluhové poradenství, zprostředkování insolvence a příležitostné workshopy zaměřené na právní a finanční gramotnost. Jelikož finanční odměny nejsou pro většinu lidí v exekuci skutečnou motivací, nabízí SMS zaměstnancům nefinanční benefity jako například stravenky, volné vstupenky na sportovní akce a nově uvažuje i o výhodnějším firemním telefonním tarifu.

Vedení SMS také aktivně vyhledává volná pracovní místa v místních firmách s cílem propojit potřeby soukromých zaměstnavatelů s možnostmi svých zaměstnanců. Za několik let práce s dlouhodobě nezaměstnanými si získala takové renomé, že se dnes už firmy již na SMS samy obracejí se žádostmi o dodání uchazečů k výběrovým řízením. Aktuálně SMS realizuje už několikátý projekt prostupného zaměstnávání, v rámci něhož jsou účastníci-zaměstnanci pomocí individuálního poradenství a vzdělávání připravováni na vstup na otevřený trh práce.

Co to přineslo?

Provozování úklidové organizační složky bez vlastní právní subjektivity nabízí městu Děčín možnost přímo zadávat úkoly (bez nutnosti veřejně soutěžit úklidové zakázky), operativně nasazovat pracovníky v případě mimořádných situací a pružně přizpůsobovat výkony i organizaci aktuálním potřebám a vizím města. Pro samotnou SMS jsou hlavními výhodami organizační propojenosti s městem absence tlaku na vykazování zisku a možnost opřít se o bohatou grantovou historii města při žádostech o dotace. SMS se v Děčíně navíc povedlo etablovat jako kvalitní tréninkové zařízení pro lidi z evidence Úřadu práce, která coby neformální “pracovní agentura” zprostředkuje kontakty na ověřené uchazeče o zaměstnání.

Rizika a možnosti rozvoje:

Plánování zaměstnávání konkrétních lidí je kvůli nevypočitatelnosti počtu a časového rozvrhu vyplácení dotací na VPP značně obtížné.

Ačkoli se v rámci projektů realizovaných jednotlivým zaměstnancům dostává profesionální podpory ze strany Charitního sdružení Děčín, většinu individuálních konzultací a sociální podpory reálně vykonává pracovní konzultantka, které schází adekvátní podpora pro tuto oficiálně nepřiznanou roli.

Vedle snah navázat užší vztahy mezi SMS a soukromými zaměstnavateli město zatím příliš neusiluje o její propojení s potenciálními zaměstnavateli z řad svých příspěvkových organizací.

Zdroje financování:

• Státní APZ
• Městský rozpočet
• Operační program zaměstnanost
• Integrovaná teritoriální investice

Prostupné zaměstnávání je označení způsobu postupné integrace nezaměstnaných (obvykle s kumulovanými znevýhodněními) na pracovní trh.

Principem prostupného zaměstnávání je postupná návaznost několika nástrojů podpory uchazeče o zaměstnání, které umožní postupný rozvoj jeho pracovních dovedností a pozvolnou adaptaci na nové podmínky a nároky.

V praxi to vypadá tak, že se dlouhodobě nezaměstnanému nabídne pracovní příležitost v podobě veřejně prospěšných prací (VPP), které kladou nejmenší nároky na pracovní a psychosociální schopnosti zaměstnance, nebo tréninkové pracovní místo. V rámci toho si uchazeč o zaměstnání osvojí nebo prohloubí základní sociální či pracovní schopnosti a dovednosti. Tato fáze by měla trvat maximálně 12 měsíců, v opodstatněných případech 24 měsíců. Poté by se uchazeč měl posunout do vyššího stupně, který mohou tvořit společensky účelná pracovní místa (SÚPM). SÚPM už jsou místa vyžadující větší pracovní kompetence a jsou provozována po dobu maximálně 2 let. Z SÚPM, kde si natrénují potřebné dovednosti a získají praxi, by se uchazeči měli dostávat již na standardní trh práce, tedy mimo dotovaná či chráněná pracovní místa. Ideální situace nastává, když provozovatel SÚPM po skončení dotace zaměstná dosavadního pracovníka na stejném místě v běžném pracovním poměru. V rámci procesu prostupného zaměstnávání lze dále využívat různé příspěvky z kapitoly aktivní politiky zaměstnanosti nebo z projektů ESF při zachování prostupnosti, návaznosti a postupného zvyšování nároků, ale také výše úvazku a finančního ohodnocení.

V průběhu úvodních stupňů prostupného zaměstnávání je pro úspěch budoucího zaměstnance na pracovním trhu nad míru důležité doplnit podporu také doprovodnými sociálními službami, které pomáhají celkově stabilizovat životní situaci uchazeče o zaměstnání. Realizace prostupného zaměstnávání vyžaduje komplexní spolupráci aktérů na více úrovních (úřad práce, zaměstnavatelé, NNO, obec), jako jeho vhodný organizátor se jeví obec.

Více o prostupném zaměstnávání najdete v Metodice prostupného zaměstnávání.

“Dělali jsme i prezentace pro zaměstnavatele. Takže jsme natočili s těmi lidmi videospoty, které jsme potom zaměstnavatelům pouštěli, a oni si přímo vybírali a potkávali se tam s těmi lidmi. Takže to bylo zajímavé.” – Bc. Olga Šoltesová, Radka z.s., koordinátorka projektu

 

Jaká je situace v obci?

Kadaň je podkrušnohorské město se zhruba 18 tisíci obyvateli v Ústeckém kraji poblíž Chomutova. V okolí se nachází několik průmyslových zón, v přímé blízkosti Kadaně, Klášterce nad Ohří nebo Žatce. Míra nezaměstnanosti zde byla v únoru 2019 zhruba 5,3%, tedy výrazně vyšší než celorepublikový průměr (2,0%). Kadaň je typickým příkladem menšího města ve strukturálně znevýhodněném regionu, které je zároveň aktivní z hlediska řešení problému sociálního vyloučení a podpory dlouhodobě nezaměstnaných.

Sociální problémy se v Kadani dotýkají širší skupiny lidi, historicky zde byly identifikovány dvě sociálně vyloučené lokality – Prunéřov a Tušimice, obě ve značné vzdálenosti od centra města. Kromě toho jsou sociálním vyloučením ohrožení i lidé ze sídliště “B” (Chomutovská). Díky společnému působení sociálního odboru města, Agentury pro sociální začleňování a dalších aktérů z řad neziskového sektoru se zde podařilo rozjet různé integrační projekty týkající se především zvýšení kvality bydlení (rekonstrukce budov), posílení sociálních služeb (řízení centra sociálních služeb v Prunéřově), ale i řešení dlouhodobé nezaměstnanosti.

Co se řešilo?

Organizace Radka z.s. v Kadani řešila problém hledání zaměstnání u dlouhodobě nezaměstnaných ze sociálně vyloučených lokalit. Tito lidé, kteří čelí vícečetným bariérám při vstupu na pracovní trh, často nemají dostatek sociálních kompetencí ani sebevědomí při hledání práce. Nemají potřebné zkušenosti a mnohdy se obávají komunikace se zaměstnavatelem, pracovních pohovorů či úvodních testování. Úřad práce nemá dostatečnou kapacitu na individuální podporu nezaměstnaných, která by rozvíjela schopnosti sebeprezentace a komunikace se zaměstnavateli, a zvyšovala tak jejich šance na získání zaměstnání. Toto bílé místo v oblasti pracovního poradenství se snaží pokrýt svou činností organizace Radka z.s.

Jak se to řešilo?

Nezisková organizace Radka z.s. od začátku roku 2017 realizuje dva projekty “Práce se nebojíme” (v Kadani) a “Práce je cíl” (v Klášterci nad Ohří) zaměřené na podporu dlouhodobě nezaměstnaných. Náplní projektů je především pracovní poradenství, mentoring a trénink dlouhodobě nezaměstnaných se zaměřením na lidi sociálně vyloučené nebo ohrožené sociálním vyloučením. Jejími klientkami jsou například matky samoživitelky, které musí skloubit zaměstnání s péčí o děti. Klienti a klientky jsou také do projektu rekrutování přímo Úřadem práce, ale jejich zapojení je založeno principu dobrovolnosti a aktivní účasti.

Radka z.s. k motivaci klientů, zvyšování jejich sebevědomí a rozvoji komunikačních dovedností kromě tradičních metod jako jsou skupinové motivační kurzy, učení se psaní životopisu a rozvoj finanční gramotnosti využívá též méně obvyklých postupů. Mezi ně patří například natáčení videa, kde se klienti představují potenciálnímu zaměstnavateli nebo setkání, tzv. “workshopy”, kde se setkávají potenciální zaměstnavatelé a klienti na “neutrálním území”. Mají zkušenost také doprovodem klientů a na pracovní pohovory, který jim dodá pocit sebejistoty a zmenší obavu z neznámého prostředí a situace.

Kromě práce na zvyšování schopností klientů se pracovníci Radky soustředí také na dlouhodobou spolupráci se zaměstnavateli. Mají s nimi navázané stabilní vztahy tak, že se vzájemně informují o volných místech a potenciálních uchazečích.

Co to přineslo?

V rámci uvedených projektů se v Kadani od začátku roku 2017 podařilo podpořit zhruba 80 účastníků projektu a zaměstnat 30 osob na volném pracovním trhu. V Klášterci nad Ohří bylo zapojeno celkem asi 40 lidí, přičemž zaměstnání získalo 15 nezaměstnaných.

Projektové aktivity fungují zejména u nezaměstnaných s bariérami, které se dají odstranit úpravou pracovních podmínek a sladěním potřeb zaměstnavatele a zaměstnance, jako jsou například ženy s malými dětmi.

Co dál?

V rámci projektu se s klienty pracuje především ve fázi před nástupem do zaměstnání a během zkušební doby. Poté je kontakt udržen jen s částí klientů, v některých případech tak chybí zpětná vazba pro sociální pracovníky projektu nebo možnost podpory při řešení případných problematických situací v zaměstnání. Pro dlouhodobé udržení zaměstnání by měl déle trvající kontakt s umístěnými klienty velký přínos.

Zdroje financování

Evropský sociální fond (ESF) – Operační program zaměstnanost (OPZ): Práce se nebojíme (CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_026/0003865). http://www.radka.kadan.cz/index.php/radka/projekty/prace-se-nebojime

Evropský sociální fond (ESF) – Operační program zaměstnanost (OPZ): Práce je cíl (CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_042/0006165). http://www.radka.kadan.cz/index.php/radka/projekty/prace-je-cil

Aby bylo zaměstnání pro osoby ohrožené sociálním vyloučením dobrou prací, musí jim umožnit dlouhodobou změnu životní situace.

Rekomandace (doporučení) je výstupem posouzení zdravotního stavu nezaměstnaného ve vztahu k určitému povolání. 

Na základě odborného vyšetření (tzv. ergodiagnostiky) je možné popsat pracovní potenciál uchazeče o zaměstnání z hlediska jeho zdravotního stavu a podat doporučení týkající se vhodného pracovního uplatnění. Rekomandaci lze využít jak v pozitivním smyslu například jako součást pracovní rehabilitace pro vhodné zařazení osob se zdravotním omezením, tak v opačném případě, kdy je odůvodněná obava, že zdravotní stav uchazeče o zaměstnání neumožňuje přijetí určitého typu zaměstnání, nebo absolvování určité rekvalifikace. V obou situacích může úřad práce vyslat svého klienta k lékaři s žádostí o posouzení zdravotního stavu v souvislosti s výkonem práce.

V praxi to obvykle nastává tehdy, když uchazeč žádá o rekvalifikaci a existují pochybnosti o tom, zda jeho zdravotní stav umožňuje výkon profese, na kterou je rekvalifikace zaměřena. Typická je také situace, kdy se úřad práce chystá vystavit uchazeči doporučenku na určité místo, ale uchazeč namítá, že danou práci nemůže vykonávat ze zdravotních důvodů. Tento nástroj však lze využít i v případě, že má uchazeč nějaké psychické obtíže, např. v důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti a tíživé sociální situace, což je u dlouhodobě či opakovaně nezaměstnaných pocházejících z prostředí ohroženého sociálním vyloučením poměrně častý, avšak opomíjený jev. Pokud se uchazeč na některou práci necítí, může jej úřad práce nechat prostřednictvím žádosti o rekomandaci vyšetřit, a pak s ním případně pracovat jiným způsobem, tedy jako s osobou se zdravotním omezením.

Pro uchazeče o zaměstnání je bezpečnější, pokud bude svá psychická omezení komunikovat jako zdravotní problémy a podrobí se rekomandaci, na jejímž základě může ÚP efektivněji pracovat s konkretizovanými zdravotními obtížemi. Pokud je rekomandační zpráva založena na obecné „snížené schopnosti pracovat“ bez další specifikace psychických problémů, může vyústit do vyřazení z evidence uchazečů ze zdravotních důvodů.

Výstupem posouzení je doporučení (rekomandace) v podobě lékařské zprávy o tom, zda je uchazeč schopen určitý druh práce vykonávat. Úřad práce rekomandaci zohledňuje při zprostředkování zaměstnání či rekvalifikace. Podle toho, co je obsahem rekomandace, lze posoudit, zda je uvažované pracovní místo možné považovat pro daného uchazeče za vhodné (a tedy ho nemůže beztrestně – bez rizika vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání – odmítnout) či nikoliv.

Kdo může rekomandaci iniciovat: 

Pracovní rekomandaci provádí lékař, k němuž je uchazeč vyslán Úřadem práce, který také hradí její náklady. O rekomandaci může Úřad práce požádat uchazeč o zaměstnání.

Cílem rekvalifikace je získání, rozšiřování, udržování či obnova dovedností v rekvalifikačních kurzech akreditovaných MŠMT, MPSV či v kurzech středních škol a dalších odborných rekvalifikačních zařízeních (autoškoly, svářečské školy či poskytovatelé osvědčení o odborné způsobilosti).

Kromě získání kvalifikace či praxe slouží uchazeči o zaměstnání účast na rekvalifikačním kurzu jako prokázání snahy o zvýšení příjmu prací podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, které chrání uchazeče v hmotné nouzi před poklesem příspěvku na živobytí na existenční minimum. Rekvalifikaci lze kombinovat s jinými nástroji aktivní politiky zaměstnanosti (např. VPP), a to i v časovém překryvu.

V současné době je tento typ rekvalifikace financován z projektu POVEZ II, který upravuje podmínky dohody o rekvalifikaci (detailní popis projektu najdete zde)

Kromě rekvalifikačních kurzů, které absolvuje uchazeč před nástupem do zaměstnání (rekvalifikace zabezpečovaná úřadem práce, rekvalifikace zvolená), případně při zaměstnání, avšak u jiného subjektu, než je zaměstnavatel, umožňuje zákon o zaměstnanosti také rekvalifikaci v rámci zaměstnání.  Tzv. zaměstnanecká rekvalifikace spočívá v tom, že zvyšování kvalifikace zaměstnance zajišťuje jeho zaměstnavatel vlastními silami (případně za pomoci akreditovaného rekvalifikačního subjektu) v rámci zaměstnání. V tomto případě se účastníkem kurzu stává osoba již zaměstnaná, která nemá nárok na podporu při rekvalifikaci ani na proplácení cestovného od úřadu práce. Náhrada výdělku či cestovného jsou řešeny zaměstnavatelem. Úřad práce na základě písemné dohody hradí zaměstnavateli plně nebo částečně náklady spojené s rekvalifikační činností.

Rekvalifikace při zaměstnání je vhodnou formou podpory jak pro obtížně uplatnitelné uchazeče o zaměstnání, tak pro zaměstnavatele, kteří mají nedostatek pracovních sil. Uchazeč/zaměstnanec má díky zvyšování kvalifikace při zaměstnání větší šanci na hlubší a trvalejší změnu své dosavadní životní situace, a zaměstnavatel pak na získání stálého zaměstnance podle svých potřeb.

Kdo může zaměstnaneckou rekvalifikaci iniciovat:

Jakýkoliv subjekt (včetně obce) v postavení zaměstnavatele může s ÚP uzavřít dohodu o částečné či úplné úhradě nákladů na rekvalifikaci s tím, že bude na tuto dobu zaměstnance uvolňovat (poskytovat mu náhradu mzdy), případně poskytne cestovní náhrady.

Bližší informace ÚP ČR k rekvalifikacím naleznete zde.

Cílem rekvalifikace je získání,  rozšiřování, udržování či obnova dovedností v rekvalifikačních kurzech akreditovaných MŠMT, MPSV či v kurzech středních škol a dalších odborných rekvalifikačních zařízeních (autoškoly, svářečské školy či poskytovatelé osvědčení o odborné způsobilosti).

Kromě získání kvalifikace či praxe slouží uchazeči o zaměstnání účast na rekvalifikačním kurzu jako prokázání snahy o zvýšení příjmu prací podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, které chrání uchazeče v hmotné nouzi před poklesem příspěvku na živobytí na existenční minimum. Rekvalifikaci lze kombinovat s jinými nástroji aktivní politiky zaměstnanosti (např. VPP), a to i v časovém překryvu.

Rekvalifikace může být trojího typu:

1/ Rekvalifikace zabezpečovaná úřadem práce 
ÚP hradí náklady na rekvalifikační kurz evidovanému uchazeči o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání, uchazeč dostává v průběhu rekvalifikačního kurzu podporu při rekvalifikaci v objemu 60 % předchozího průměrného čistého měsíčního příjmu, nebo 0,14 násobku průměrné mzdy v 1.-3. kvartálu předchozího roku, a to i v případě, že na podporu v nezaměstnanosti nemá nárok. Uchazeč o zaměstnání evidovaný na ÚP může rovněž požádat o zpětné proplacení nákladů na dojíždění v případě, že kurz probíhá mimo místo jeho bydliště. Zájemce o zaměstnání, který není evidován jako uchazeč na ÚP, nárok na podporu při rekvalifikaci ani na příspěvek na dojíždění nemá.

Odmítnutí rekvalifikace nebo neplnění podmínek kurzu může být pro uchazeče o zaměstnání evidovaného déle než 5 měsíců důvodem pro sankční vyřazení z evidence.

2/ Rekvalifikace zvolená uchazečem
Uchazeč o zaměstnání si může sám zvolit rekvalifikační kurz a požádat ÚP o uzavření dohody s jím vybraným rekvalifikačním zařízením. Komise ÚP může, ale nemusí rekvalifikaci s ohledem na uplatnitelnost uchazeče schválit. ÚP může uhradit náklady rekvalifikačního kurzu v maximální výši 50 tis. Kč v období 3 let za předpokladu, že účastník kurzu splní podmínky kurzu a úspěšně složí závěrečný test. V opačném případě hradí náklady kurzu účastník, což může být značným rizikem. Při zvolené rekvalifikaci nevzniká nárok na podporu při rekvalifikaci.

Tato forma rekvalifikace je často volena v projektech založených na řetězci aktivit od pracovní diagnostiky přes nácvik různých pracovních činností až po dotované zaměstnání, kde se teprve v průběhu aktivit ukáže, jaký kurz je pro koho z účastníků vhodný.

3/ Rekvalifikace zaměstnanecká
Dohodu o rekvalifikaci může ÚP uzavřít také přímo se zaměstnavatelem, případně s rekvalifikačním zařízením a zaměstnavatelem. Obsahem dohody jsou podmínky rekvalifikace včetně finančních. Zpravidla je vyžadována finanční spoluúčast zaměstnavatele. V tomto případě se účastníkem kurzu stává osoba již zaměstnaná, která nemá nárok na podporu při rekvalifikaci ani na proplácení cestovného. Náhrada výdělku po dobu účasti v kurzu či cestovní náhrady jsou řešeny zaměstnavatelem. V současné době je tento typ rekvalifikace financován z projektu POVEZ II, který upravuje podmínky dohody o rekvalifikaci

(detailní popis projektu najdete zde).

Kdo může rekvalifikaci iniciovat:

• Úřad práce: O vhodnosti rekvalifikačního kurzu pro uchazeče o zaměstnání rozhoduje ÚP. Rekvalifikace může být například zahrnuta do individuálního akčního plánu  uzavřeného s uchazečem.
• Uchazeč o zaměstnání: Uchazeč může absolvovat jakýkoli kurz i sám bez svolení ÚP, který jej pak ale nehradí (náklady hradí uchazeč, obec, zaměstnavatel, realizátor projektu mimo projekty ÚP). Rekvalifikační kurz, do něhož uchazeče nedoporučuje ÚP, ale někdo jiný, negeneruje nárok na podporu při rekvalifikaci nebo na cestovné.
• Zaměstnavatel (včetně obce): Subjekt v postavení zaměstnavatele může s ÚP uzavřít dohodu o částečné či úplné úhradě nákladů na rekvalifikaci s tím, že bude na tuto dobu zaměstnance uvolňovat (poskytovat mu náhradu mzdy), případně poskytne cestovní náhrady.

Bližší informace ÚP ČR k rekvalifikacím naleznete zde.

Informaci o akreditovaných rekvalifikačních kurzech lze získat zde.

Zadavatelé veřejných zakázek (obec, kraj, veřejná státní instituce, atd.) mají potenciál prostřednictvím vhodného zadání zakázky ovlivnit lokální pracovní trh.

Zakomponováním sociální podmínky do zadání zakázky, a následně smlouvy s dodavatelem, mohou podpořit zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce. Podmínkou veřejné zakázky může být např. povinnost vítězného dodavatele zaměstnat na realizaci zakázky určité procento osob z řad dlouhodobě nezaměstnaných, zvýhodnění sociálního podniku nebo jiné sociální parametry. Smyslem SOZVZ je tedy zadávat zakázky tak, že jejich plnění bude přinášet i společenské benefity.

V České republice zatím společensky odpovědné zadávání zakázek není rozšířené, přestože je pro něj vytvořen legislativní rámec i poradenský servis provozovaný MPSV (více zde: http://sovz.cz). Inspiraci pro vypsání zakázky lze hledat v  příkladech dobré praxe, nebo v metodice.

Kdo může sociálně odpovědnou zakázku vypsat:

• Obec, kraj, stát a další veřejní zadavatelé (Lesy ČR, Povodí, školy, apod.)
• Soukromé subjekty, pokud na zakázku použijí více než z 50 % veřejné zdroje (peníze státu, krajů, obcí, EU apod.)

Sociální podnik je firma fungující v tržním prostředí, která zaměstnává znevýhodněné, kterým poskytuje kromě zaměstnání širší  psychosociální podporu.

Sociální podniky se liší cílovou skupinou i předmětem činnosti. Takzvané integrační sociální podniky naplňují veřejně prospěšný cíl, kterým je zaměstnávání a sociální začleňování osob znevýhodněných na trhu práce. Cílovou skupinou sociálních podniků jsou mentálně či fyzicky hendikepovaní, sociálně vyloučení nebo sociálním vyloučením ohrožení.

Sociální podniky kombinují zaměstnávání s integrací do běžné společnosti, případně též s pomocí k posunu znevýhodněných zaměstnanců na otevřený trh práce. Jde o určitý typ chráněného zaměstnávání, kdy jsou pracovní místo a pracovní podmínky upraveny podle potřeb znevýhodněných zaměstnanců. Poskytnutí zaměstnání je zde doprovázeno návaznou sociální podporou. Zároveň však sociální podnik musí uspět v tržním prostředí, jeho zaměstnanci tak přicházejí do styku s prostředím reálného byznysu a volného pracovního trhu.

V současné době vinou neexistence zákona o sociálním podnikání se podmínky zřízení a provozování sociálního podniku řídí aktuálními výzvami OP Z ESF. Všechny potřebné informace poskytuje MPSV na internetových stránkách https://www.ceske-socialni-podnikani.cz.

Kdo může sociální podnik založit:

Realizátorem sociálního podniku může být subjekt splňující podmínky aktuální projektové výzvy donátora, kterým je MPSV. Nejčastějšími provozovateli sociálního podniku jsou NNO a obce. Přičemž účast obce v sociálním podnikání je v současné době projektovými výzvami upravena tak, že obec smí být maximálně 49% podílníkem sociálního podniku. Sociální podnik také může založit svazek alespoň tří obcí.

Vyhrazené veřejné zakázky pro sociální podniky jsou jedním z typů sociálně odpovědného zadávání veřejných zakázek.  

Zadavatelé veřejných zakázek mohou podpořit (místní) zaměstnanost vypsáním veřejné zakázky, která je vyhrazena jen pro sociální podniky. Znamená to, že do soutěže o zakázku se nemůže přihlásit nikdo jiný než sociální podniky nebo zaměstnavatelé na chráněném trhu práce. Dále probíhá výběr mezi těmito subjekty obvyklým způsobem.

V současné české právní úpravě je možné zakázku vyhradit pouze podnikům zaměstnávajícím alespoň 50 % osob se zdravotním postižením (§ 38 ZoZVZ). Podle Evropské směrnice o zadávání veřejných zakázek (2014/04/EU) by však členské státy měly podporovat vyhrazování veřejných zakázek pro sociální podniky zaměstnávající alespoň 30 % zdravotně či sociálně znevýhodněných osob. Chystaný zákon o sociálním podnikání má uvést českou právní úpravu do souladu s evropskou Tím by integrační sociální podniky zaměstnávající osoby znevýhodněné na trhu práce mohly začít využívat vyhrazených zakázek, čímž by se zvýšila jejich šance uspět v tržním prostředí.

Více k tomuto tématu naleznete zde: http://sovz.cz

Kdo může zakázku vypsat:

• Obec, kraj, stát a další veřejní zadavatelé (Lesy ČR, Povodí, školy, apod.)
• Soukromé subjekty, pokud na zakázku použijí více než z 50 % veřejné zdroje (peníze státu, krajů, obcí, EU apod.)

Významným zdrojem financování i prostorem pro pilotáž různých nástrojů na podporu zaměstnanosti je Evropský sociální fond (ESF), který prostřednictvím operačního programu Zaměstnanost (OP Z) podporuje zaměstnanost a sociální začleňování.

V OP Z jsou v rámci prioritních os Aktivní politika zaměstnanosti a Sociální integrace a rovnost příležitostí vyhlašovány výzvy k předkládání projektů, které se věnují problematice obtížně uplatnitelných osob na trhu práce. Konkrétní podmínky a nároky na žadatele jsou specifikovány v každé výzvě (viz https://www.esfcr.cz/programy/op-zamestnanost).

Prostřednictvím projektů mohou být podpořeny obě strany trhu práce – uchazeč o zaměstnání, resp. zaměstnanec i zaměstnavatel, a v neposlední řadě také doprovodné sociální služby, které jsou důležitou součástí aktivit na zvýšení uplatnitelnosti. Projekty jsou také příležitostí pro zkoušení nových nástrojů a postupů, které nejsou financovány veřejnou správou.

Financovat aktivity v oblasti podpory zaměstnanosti lze prostřednictvím projektů dvojím způsobem. Je možné projekt vytvořit a realizovat, nebo se do již existujícího projektu zapojit.

Významným zdrojem financování i prostorem pro pilotáž různých nástrojů na podporu zaměstnanosti je Evropský sociální fond (ESF), který prostřednictvím operačního programu Zaměstnanost (OP Z) podporuje zaměstnanost a sociální začleňování.

Prostřednictvím projektů mohou být podpořeny obě strany trhu práce – uchazeč o zaměstnání, resp. zaměstnanec i zaměstnavatel, a v neposlední řadě také doprovodné služby, které jsou důležitou součástí aktivit na zvýšení uplatnitelnosti. Projekty jsou také příležitostí pro zkoušení nových nástrojů a postupů, které nejsou financovány veřejnou správou.

Financovat aktivity v oblasti podpory zaměstnanosti lze prostřednictvím projektů dvojím způsobem. Je možné projekt vytvořit a realizovat, nebo se do již existujícího projektu zapojit.

Zapojit se lze do regionálních individuálních projektů (viz např.: RIP_Ústecký kraj), které při každé krajské pobočce realizuje Úřad práce. Jde o komplexní projekty využívající kombinaci nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti i inovativních aktivit (obvykle poradenství, práce na zkoušku, dotované pracovní místo).

Zaměstnavatelé mohou v rámci projektu získat finance na mzdy zaměstnanců v rámci dotovaných pracovních míst, mohou profitovat také z poskytovaného poradenství a podpůrných služeb, které pomáhají sladit možnosti a potřeby zaměstnavatele a uchazeče o zaměstnání.

Uchazeči o zaměstnání, kteří jsou v evidenci, mohou být zapojeni do projektu na základě doporučení úřadu práce. V projektech pak kromě přípravy na zaměstnání mohou získat také pracovní uplatnění na dotovaných pracovních místech.

Institut Národní soustavy kvalifikací (NSK) umožňuje lidem s praxí v oboru, ve kterém však nemají formální vzdělání, získat celostátně uznávané osvědčení o profesní kvalifikaci složením zkoušky u autorizované osoby.

To znamená, že osoba, která má potřebné dovednosti, ale nemá odpovídající formální vzdělání, může prostřednictvím systému NSK získat úředně platné potvrzení o své kompetentnosti k vykonávání určité profese, aniž by musela absolvovat formální vzdělávání ve vzdělávacích institucích či kurzech. Toto osvědčení pak může lidem znevýhodněným na trhu práce kvůli nedostatku formálního vzdělání, kteří ale v praxi požadované dovednosti mají, zvýšit šanci na odpovídající uplatnění.

V systému NSK (www.narodnikvalifikace.cz) lze nalézt více než 1200 profesních kvalifikací společně s kvalifikačními a hodnotícími standardy, seznamem autorizovaných osob oprávněných k vydání osvědčení a aplikací na ověření přenositelnosti kompetencí z jiných kvalifikací. Jde tedy o konkrétní a dostatečně podrobné požadavky potřebné k dosažení uznání kvalifikace podle NSK. Oprávněná osoba pak podle konkrétní domluvy může uchazeče přezkoušet i bez předchozího vzdělávání, příprava může proběhnout přímo v praxi podle dostatečně podrobných kvalifikačních a hodnotících standardů a bez nutnosti docházení do školy či na kurz.

Kromě využití pro lidi, kteří v praxi dané dovednosti už mají, lze takto  motivovat i ty, kteří jimi zatím nedisponují, aby je získávali a v pracovních dovednostech se rozvíjeli např. formou rekvalifikačního kurzu zakončeného zkouškou a získáním osvědčení o profesní kvalifikaci (Cena za zkoušku je zpravidla 2000 – 10 000 dle konkrétní profese a rozsahu zkoušky). U některých profesí lze touto cestou dokonce dosáhnout až výučního listu bez nutnosti chodit do školy – po získání příslušných zkoušek (u některých oborů se jedná o 2-3 zkoušky) je možné zažádat školu, která daný obor vyučuje, o vykonání závěrečné zkoušky v oboru a získat tak výuční list.

 

Kdo může o osvědčení o profesní kvalifikaci požádat:

Pracovník, který je přesvědčený, že kvalifikační standardy, jak je podrobně vypisuje NSK, naplňuje, může požádat u autorizované osoby o přezkoušení a následně o osvědčení. Konkrétní detaily závisí na domluvě s daným autorizovaným subjektem. Jejich seznam je u každé kvalifikace uveden na stránkách NSK, v několika případech ale není kompletní. Jedinou podmínkou pro absolvování zkoušky podle standardů NSK je dokončené základní vzdělání.

Kromě samotného pracovníka může spolupráci s oprávněnou osobou navázat i zaměstnavatel jménem více svých zaměstnanců, což pak umožňuje flexibilnější domluvu (vlastní termín pro skupinu, sleva, případná zkrácená a zlevněná verze kurzu šitá na míru podle toho, co zaměstnanci zvládají z praxe a co jim z uvedených kvalifikačních standardů chybí, atd.).

Dotovaná pracovní místa jsou jedním z nejvíce využívaných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Jde o nástroj, jehož prostřednictvím lze zaměstnat obtížně uplatnitelné uchazeče o zaměstnání.

Zaměstnavatel, který zaměstná osoby posouzené úřadem práce jako obtížně umístitelné může od ÚP získat příspěvek na jejich mzdu. Za obtížně umístitelné uchazeče jsou považovány osoby spadající do následujících skupin:

• osoby dlouhodobě nezaměstnané (nad 12 měsíců)
• osoby pečující o závislou osobu
• osoby starší 50 let
• mladí do 30 let bez praxe
• osoby, kterým je potřeba věnovat zvýšenou péči z jiného důvodu bránícího jejich vstupu na volný trh práce (ohrožení sociálním vyloučením z důvodu setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti apod.)
• zdravotně postižené osoby

Úprava konkrétních podmínek posouzení je v kompetenci krajských poboček ÚP.

Mezi dotovaná pracovní místa patří veřejně prospěšné práce, které jsou určeny nejobtížněji uplatnitelných uchazečům; společensky účelná pracovní místa, která mají širší možnost využití; lze sem zařadit i pracovní místo pro osobu se zdravotním postižením.

Pro čerpání příspěvku na jednotlivé typy dotovaných míst jsou stanovena závazná pravidla (viz např. tady). Maximální výše podpory činí v současné době 15 tisíc korun. Přiznání příspěvku na pracovní místo podléhá schválení komise úřadu práce.

Kdo může o příspěvek na pracovní místo žádat:

Příspěvek může získat jakýkoliv zaměstnavatel při splnění předepsaných podmínek provozování pracovního místa, který nemá dluh na dani, sociálním nebo zdravotním pojištění.

Formuláře žádosti o zřízení dotovaného místa

Pro mnoho uchazečů představuje bariéru pro přijetí a udržení zaměstnání plný pracovní úvazek, který buď vinou svých znevýhodnění (psychické problémy, ztráta pracovních návyků, apod.), nebo častěji rodinné situace (péče o závislé osoby) nejsou schopny vykonávat. Zaměstnavatelé zároveň nabízejí velmi omezené množství zkrácených či jinak flexibilních pracovních úvazků. 

Ve zřizování částečných nebo zkrácených pracovních úvazků je možné podpořit zaměstnavatele formou příspěvku na mzdu takto zaměstnaného uchazeče. Úřad práce může zaměstnavateli poskytnout příspěvek na mzdu zaměstnance na společensky účelném pracovním místě (i v rámci projektu ESF) zaměstnaného na částečný úvazek v poměrově vyšší výši, než na úvazek plný. Zkrácená pracovní doba pak umožňuje zvládnout práci v kombinaci s péčí o děti či jinými potřebami zaměstnance, přičemž je zpravidla kvalitativně i kvantitativně srovnatelná s prací na plný úvazek. Úprava konkrétních podmínek pro získání příspěvku i stanovení jeho výše je v kompetenci jednotlivých úřadů práce.

 

Kdo o příspěvek může žádat

O poměrově vyšší příspěvek na mzdu v případě částečných úvazků mohou žádat zaměstnavatelé zaměstnávající osoby formou společensky účelných pracovních míst, a to v rámci projektů i mimo ně.

 

Společensky účelná pracovní místa (SÚPM) umožňují zaměstnavatelům získat příspěvek na pokrytí (části) mzdy zaměstnanců. SÚPM přispívají k pracovnímu uplatnění uchazečů o zaměstnání s méně závažnými handicapy (zdravotní omezení, věk, péče o dítě, nedostatek praxe) a patří k nejúčinnějším nástrojům státní aktivní politiky zaměstnanosti vedoucím k dlouhodobému uplatnění uchazečů na trhu práce.

Zaměstnavatelé mohou získat prostředky na provoz společensky účelného pracovního místa dvěma způsoby:

• Zaměstnavatel může získat jednorázový finanční příspěvek na zřízení pracovního místa pro uchazeče o zaměstnání (SÚPM zřízená). Příspěvek se poskytuje na úhradu nákladů spojených se zřízením tohoto pracovního místa (nikoliv na provozní či spotřební náklady nebo nákup materiálu), délka obsazenosti zřízeného místa je min. 12 měsíců.
• Zaměstnavatel již existující pracovní místo na základě dohody s úřadem práce vyhradí pro uchazeče o zaměstnání (SÚPM vyhrazená). Zaměstnavateli je pak na úhradu mzdy tohoto pracovního místa poskytován příspěvek, a to zpravidla na dobu 12 měsíců. Úřad práce preferuje uzavírání pracovních poměrů na dobu neurčitou, či na dobu určitou delší než doba poskytování příspěvku na mzdu (obvykle delší min. o 6 měsíců).

Více o podmínkách poskytnutí příspěvku na SÚPM např. zde:

Společensky účelné pracovní místo (SÚPM) vyhrazené

Společensky účelné pracovní místo (SÚPM) zřízené

Kdo může SÚPM využít:

Každý zaměstnavatel (včetně např. obce či NNO), který hodlá přijmout znevýhodněného uchazeče o zaměstnání, může o požádat Úřad práce o příspěvek na SÚPM.

Formuláře žádosti o zřízení dotovaného místa