Poradenství týkající se sociálních dávek a plánování finančních dopadů přijetí zaměstnání je důležitou součástí pracovního poradenství pro osoby znevýhodněné na pracovním trhu.

Osoby s mnohočetnými handicapy, které jsou obtížně uplatnitelné na trhu práce a jsou dlouhodobě nebo opakovaně nezaměstnané, se nacházejí ve velmi obtížné sociální a finanční situaci. Tu mohou řešit formou žádosti o dávky státní sociální podpory a v případě, že ani ty nepokryjí státem garantovaný příjem vycházející z životního minima a skutečných životních nákladů, mohou dále požádat o posouzení nároku na dávky v hmotné nouzi. Osoby v obtížné sociální a finanční situaci jsou ve větší míře zadluženy, ať už z důvodu nezvládnutí svých závazků nebo dokonce kvůli pokrytí nákladů na běžný provoz domácnosti. A právě pro posouzení nároku a výpočet dávek v hmotné nouzi je zohledňován příjem celé domácnosti. Proto je nutné věnovat poradenství v oblasti dávek a finančních efektů přijetí zaměstnání zvýšenou pozornost.

Nezřídka nastávají případy, kdy se uchazeč o zaměstnání přijetím zaměstnání dostává do obtížnější finanční situace, než kdyby je nepřijal.

Do velmi svízelné situace se například dostávají ti, kteří mají mzdu jen o málo vyšší, než je hranice pro přiznání dávek v hmotné nouzi (může se tak stát třeba i vyplacením mimořádné odměny, kterou zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci v dobré víře). Domácnost, jejímž je zaměstnanec členem, pak ztrácí nárok na dávky v hmotné nouzi, které však činily vyšší částku, než o kolik více vydělá v zaměstnání. Příjem domácnosti tak reálně klesne až o několik tisíc korun měsíčně. Taková situace bývá důvodem demotivace a ztráty zaměstnání zejména u nízkokvalifikovaných pozic, kde zaměstnanec nemá perspektivu kariérního postupu a zvýšení mzdy.

Jiným typickým příkladem je situace dlužníka v exekuci, kterému se po přechodu ze sociálních dávek na příjem ze zaměstnání začnou strhávat exekuční srážky a nezabavitelná částka – která například pro rodinu s dvěma dětmi v současnosti činí necelých 12 tisíc korun – nestačí na pokrytí základních životních nákladů rodiny. Nárok na dávky se však neposuzuje podle reálného příjmu, ale podle příjmu rodiny před exekučními srážkami. Exekuční srážky ze mzdy, a to, že na ně čerstvý zaměstnanec není připraven, jsou častým důvodem pro selhání v zaměstnání ihned po nástupu. Ukazuje se tedy jako nanejvýš potřebné provést dávkové a exekuční poradenství před nástupem do zaměstnání, a dále podporovat takto zaměřeným poradenstvím zaměstnance v prvních měsících po nástupu do práce.

Základní dávkové poradenství poskytuje uchazečům úřad práce v rámci své běžné agendy, specializovanou podporu pak lze získat u poskytovatelů sociálních služeb (registr poskytovatelů sociálních služeb) nebo NNO působících v sociální oblasti. V rámci komplexně pojatých projektů je poradenství týkající se sociálních dávek spolu s dluhovým poradenstvím součástí asistence po nástupu do zaměstnání a je vhodné ho poskytovat zaměstnanci i zaměstnavateli.

Dobrou pomůckou pro plánování finančních dopadů práce a modelování dávkové podpory pro různé životní situace je kalkulačka finanční výhodnosti práce.

Základní přehled systému dávek, daňových a exekučních srážek najdete zde.

O změnách v systému sociálních dávek, které jsou aktuální a platné od začátku roku 2019 se dočtete zde.

Regionální mobilita zaměstnanců je podporována dvěma příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti. Jde o příspěvek na dojíždění do zaměstnání , který pomáhá nezaměstnaným odstranit bariéru v podobě nákladů na dopravu do zaměstnání jinde než v místě bydliště. A příspěvek na přestěhování, který získá uchazeč o zaměstnání v případě, že se za prací přestěhuje.

Kalkulačka finanční výhodnosti práce je nástroj k modelování disponibilního příjmu jedince či domácnosti zahrnující příjem z dávek a zaměstnání v kombinaci s případnými exekučními srážkami. 

Kalkulačka umožňuje spočítat disponibilní příjem domácnosti – tedy příjem, který zůstane po uhrazení nákladů na bydlení – podle zadání konkrétní příjmové situace členů domácnosti. Dále kalkulačka vypočítá čisté příjmy jednotlivce a výši jeho exekučních srážek. Na základě výpočtu příjmů jednotlivých členů domácnosti pak ukazuje nárok na jednotlivé dávky.

Oproti jiným existujícím dávkovým kalkulačkám je zde možné modelovat také změny příjmu domácnosti a jedince při přijetí různých typů zaměstnání (HPP, DPČ, DPP) i při změně nákladů na bydlení. Zároveň kalkulačka nabízí analytické výstupy v podobě grafů, které podrobně rozebírají jednotlivé složky příjmu a ukazují faktory vlivu na ně. Grafové výstupy umožňují analyzovat příjmovou situaci uchazeče o zaměstnání v případě přechodu z nezaměstnanosti do práce či změně pracovních podmínek. Na základě toho je pak možné připravit uchazeče na změnu příjmu, nebo vyjednat nastavení příjmu se zaměstnavatelem tak, aby přijetí zaměstnání bylo motivační i pro zadlužené či předlužené zaměstnance. Kalkulačka finanční výhodnosti práce je vhodnou pomůckou pro poskytovatele dávkového a jiného odborného sociálního poradenství, pro pracovníky úseku zprostředkování zaměstnání ÚP, nebo ty, kteří realizují pracovní asistenci po nástupu do zaměstnání.

Matching je individualizované, na míru šité zprostředkování zaměstnání pro skupinu uchazečů na straně jedné a připravenou skupinu zaměstnavatelů na straně druhé. 

Matching je způsob, jak zvýšit šance na úspěch zprostředkování zaměstnání oproti běžnému zprostředkování, které je založeno na neadresném elementárním zájmu obou stran. Jde o vhodnou metodu práce s oběma stranami trhu práce tak, aby postupně obě ustoupily od nereálných očekávání a směřovaly k dohodě. Výhodou matchingu je snížení rizika selhání nového zaměstnance v adaptační fázi, a tedy i nižší recidiva nezaměstnanosti. Je to nástroj obzvláště vhodný pro zprostředkování práce obtížně uplatnitelným uchazečům o zaměstnání.

Matching odpovídá definici zprostředkování zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti, není ale úřadem práce obvykle praktikován. Jedním z důvodů je i fakt, že odmítnutí zaměstnání je důvodem pro vyřazení uchazeče z evidence nezaměstnaných na dobu 6 měsíců, což proces svobodného výběru zaměstnanců/zaměstnavatelů komplikuje. Matching je uplatňován především v projektech a poradenských programech a bývá využíván k nastavení podmínek v oblasti pracovní doby, směnnosti, úvazku, způsobu odměňování či vyjednávání benefitů (např. zajištění hlídání dětí v zařízení zaměstnavatele).

 

Kdo může matching realizovat:

Matching je svou definicí zprostředkováním zaměstnání, které v souladu se zákonem o zaměstnanosti může poskytovat pouze agentura práce na základě povolení ke zprostředkování zaměstnání. Komise ÚP ČR rozhodne o vydání či nevydání povolení ke zprostředkování zaměstnání na základě písemné žádosti, ve které musí být stanoven odborný zástupce (včetně doložení jeho bezúhonnosti a odborné způsobilosti), žadatel je dále povinen uhradit správní poplatek ve výši 5 000 Kč, 15 000 Kč nebo 25 000 Kč dle zvolené formy a rozsahu zprostředkování zaměstnání, případně splnit další povinnosti (více informací na stránkách MPSV).

V případě vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání je povinností agentury práce 1x ročně informovat generální ředitelství Úřadu práce ČR o počtu volných míst, počtu úspěšně zaměstnaných osob apod.

Zákon o zaměstnanosti dle §119a ZoZ umožňuje agenturám práce zprostředkovávat zaměstnání uchazečům o zaměstnání za úhradu, a to na základě vzájemné dohody mezi Krajskou pobočkou Úřadu práce a agenturou práce. V takovém případě má agentura práce nárok na 500 Kč/osobu za provádění matchingu, v případě udržení zprostředkovaného zaměstnání po dobu 6 měsíců pak na dalších 6 250 Kč/osobu.

Odborná praxe či stáž u zaměstnavatele je vhodným nástrojem pro zvýšení uplatnitelnosti uchazeče o zaměstnání i pro podporu jeho začlenění do společnosti.

Odborné praxe  lze využít zejména v případě mladých lidí (obvyklou věkovou hranicí je 30 let), kteří se po ukončení vzdělávání dostali do evidence úřadu práce. Absence praxe je pak pro takové uchazeče silnou bariérou pro získání zaměstnání.

Odborná praxe je nástrojem, který kombinuje stáž ve firmě s vytvořením společensky účelného pracovního místa podpořeného příspěvkem na mzdu zaměstnance. Kromě příspěvku na mzdu uchazeče na praxi je možné čerpat také příspěvek na práci zaměstnance, který působí jako mentor nového pracovníka. Takto koncipované odborné stáže se vyskytují v projektech hrazených z ESF (např. projekt Záruky pro mladé).

Podmínky pro čerpání příspěvků se v projektech mírně liší, zásadní ale je, že podpořen může být pouze uchazeč, který splňuje stanovenou věkovou hranici (zpravidla do 29 let včetně), je v evidenci úřadu práce (může být vyžadována minimální doba evidence, obvykle 3 měsíce), nemá dostatečné pracovní zkušenosti (od ukončení studia nezískal určitou dobu praxe, zpravidla méně než 3 roky); a zaměstnavatel se musí zavázat k přijetí uchazeče do pracovního poměru na stanovenou dobu.

Délka odborné praxe závisí na nastavení konkrétního projektu v daném kraji, obvykle činí  6 – 12 měsíců. Výše příspěvku se v závislosti na podmínkách konkrétního projektu pohybuje zpravidla mezi 15 000 – 20 000 Kč.

Úřad práce poskytuje poradenskou činnost pro nezaměstnané prostřednictvím vlastních poradců nebo v rámci projektů využívá služeb  odborníků z NNO.

Poradenství pro uchazeče o zaměstnání je jednou z obligatorní činnosti Úřadu práce a jeho forma a druh je také součástí individuálního akčního plánu uchazeče o zaměstnání.

Poradenství může být individuální či skupinové. Poradenství se zaměřuje  jak na poskytnutí potřebných informací týkajících se zaměstnání, sociálních dávek, řešení krizových životních situací (např. zadluženosti), tak rovněž na nácvik sociálních a jiných “měkkých” dovedností (motivační programy). Speciálním druhem poradenství je pracovní a bilanční diagnostika, což je kariérové poradenství na základě zjištěných osobnostních rysů a individuálních možností, které je vhodné zařadit na začátek poradenského procesu.

Při kontaktních pracovištích úřadu práce jsou zřízena informační poradenská střediska (IPS), která poskytují všechny aktuální informace ÚP (např. informace o možnostech rekvalifikací nebo aktuální přehled nových pracovních míst). IPS se rovněž zaměřují na pracovní a kariérové poradenství pro žáky základních a středních škol (více zde: poradenská střediska ÚP). U uchazečů o zaměstnání, kteří jsou výrazněji znevýhodněni na trhu práce, je však kromě základního poradenství IPS třeba specifičtěji zacílené poradenství, které zahrnuje kombinaci všech výše uvedených typů. Takový druh poradenské podpory obvykle realizují NNO v rámci svých služeb většinově hrazených z projektů ESF.

V prováděcí vyhlášce k zákonu o zaměstnanosti je vytvořen prostor pro možnost nákupu poradenských služeb úřadem práce od externích dodavatelů. V současné době ale ÚP ČR této příležitosti nevyužívá a mimo projektovou činnost se s dodavateli takových služeb nespolupracuje.

Kdo poradenství může poskytovat:

  • Úřad práce
  • Poradenská instituce s garantem (osobou s odpovídající kvalifikací a praxí)
  • Zájemce o poskytování poradenské činnosti pro určitou cílovou skupinu, může žádat Úřad práce o úhrady prostředků na poradenskou činnost, avšak na základě dohody o poskytování poradenství uzavřené s ÚP. Podrobnosti obsahuje prováděcí vyhláška k zákonu o zaměstnanosti v části V.

Při koncipování a realizaci poradenství lze využít např. tyto metodiky:

Metodika kariérního poradenství

Metodika pracovního poradenství Člověk v tísni

Práce na zkoušku (jinak taky krátkodobé zaměstnání) je zaměstnání zprostředkované úřadem práce na dobu maximálně 3 měsíců, při němž může uchazeč o zaměstnání zůstat v evidenci ÚP. 

Jde o zaměstnání na částečný úvazek, při němž si uchazeč o zaměstnání může vydělat i více než polovinu minimální mzdy a jeho plat je dotován příspěvkem úřadu práce (výše příspěvku pro zaměstnavatel se v různých projektech liší, pohybuje se kolem 10 000 Kč).

Práce na zkoušku je nástrojem využívaným takřka výhradně v projektech, a to jako předstupeň dotovaného zaměstnání na SÚPM, případně zaměstnání na volném trhu práce. Je vhodný pro fázi vzájemného poznávání uchazeče se zaměstnavatelem, při níž je možné nastavit podmínky pracovního místa s ohledem na uchazeče, a zároveň umožnit uchazeči, aby se postupně přizpůsobil potřebám zaměstnavatele a pracovního místa.

Při využití práce na zkoušku u příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi je vhodné nastavit takovou výši odměny, která zlepší příjem uchazeče i při započítání příjmu do výpočtu dávek, a zároveň neohrozí nezabavitelnou částku při případné exekuci.

Výhodou práce na zkoušku je možnost setrvání v evidenci ÚP, což znamená příležitost k získání podpory ve formě návazných příspěvků (např. dotovaná pracovní místa, rekvalifikace atd.).

Nejčastěji se práce na zkoušku využívá v projektech zaměřených na mladé lidi např. zde.

Kdo může práci na zkoušku realizovat:

Práci na zkoušku může realizovat jakýkoliv zaměstnavatel, přičemž může žádat o poskytnutí příspěvku APZ.

Více najdete na stránkách MPSV.

Zaměstnavatelé na otevřeném pracovním trhu mohou získat podporu od úřadu práce na zřízení a provoz pracovního místo pro osobu se zdravotním postižením (OZP). 

Zaměstnavatelé mohou žádat o příspěvek v maximální výši 48.000 Kč ročně na provoz pracovního místa pro osobu, která je zdravotně postižená (včetně osoby s dušením onemocněním, pokud je lékařskou posudkovou službou kvalifikována jako invalidní nebo osoba se zdravotním omezením). Pracovní místo musí být obsazeno osobou se zdravotním postižením (stále stejnou, nebo jinou) po dobu 3 let.

Kromě příspěvku na provoz může zaměstnavatel žádat o příspěvek na zřízení pracovního místa, vyžaduje-li to nějakou speciální  úpravu (bezbariérovost, pořízení speciálních pomůcek apod.), a to ve výši 8 – 14násobku průměrné mzdy v závislosti na počtu upravených pracovních míst a stupni invalidity zaměstnanců. Pracovní místo pro osobu se zdravotním postižením je nástrojem pro umístění osob se zdravotním hendikepem na otevřený, nikoliv chráněný trh práce.

Více o zřízení pracovního místa pro OZP např. zde nebo zde.

 

Kdo může o příspěvky na provoz nebo zřízení pracovního místa pro OZP požádat:

O příspěvek na pracovní místo pro osobu se zdravotním postižením může žádat každý zaměstnavatel.

Formulář žádosti pro OZP

Pracovní rehabilitace je možností, jak se osoby se zdravotním postižením nebo zdravotním omezením mohou lépe uplatnit na trhu práce. 

Zahrnuje zejména poradenskou činnost, specializované rekvalifikace a teoretickou i praktickou přípravu na zaměstnání včetně vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání. Pracovní rehabilitace je určena osobám se zdravotním postižením či omezením. Mohou ji využít i osoby s psychickými obtížemi, například v případě, že na základě rekomandace získají status osoby se zdravotním omezením.

O pracovní rehabilitaci může žádat osoba se zdravotním postižením nebo omezením bez ohledu na to, zda je či není v evidenci Úřadu práce. Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace. Náklady pracovní rehabilitace platí úřad práce.

Kdo poskytuje pracovní rehabilitaci

Aktivity spadající do pracovní rehabilitace může poskytovat buď úřad práce, nebo je na základě veřejné soutěže a následné dohody s úřadem práce zajištěním pracovní rehabilitace či některých jejích částí pověřen jiný subjekt (typicky NNO). Registr poskytovatelů pracovní rehabilitace lze najít např. zde: registr poskytovatelů PR.

Mnoho zaměstnavatelů řeší, jak odměnit nebo motivovat své zaměstnance, kteří mají exekuce. Finanční odměna v takovém případě podléhá exekučním srážkám a nepřináší kýžený výsledek. Níže jsou uvedeny možnosti benefitů, které nejsou exekuovatelné: 

  • Nepeněžní příspěvky na kulturní a sportovní akce
  • Nepeněžní příspěvky v podobě vzdělávání či rekvalifikaci nesouvisející s předmětem zaměstnání
  • Pracovní telefon a hrazení měsíčních nákladů na něj
  • Vzdělávání a rekvalifikace související s výkonem činnosti
  • Nepeněžní plnění ve formě zboží či služeb zdravotního, léčebného, hygienického nebo obdobného charakteru
  • Příspěvek na knihy (v nichž reklama nepřesahuje 50% plochy)
  • Občerstvení na pracovišti
  • Stravenky do měsíčního limitu, šeky do ročního limitu
  • Pracovní oblečení
  • Využití auta, sleva na pojízdné hmoty
  • Poskytnutí rekreace či zájezdu
  • Dary bez vazby na vnitřní předpis či kolektivní smlouvu
  • Služební automobil i pro soukromé účely
  • Roční předplatné na dopravu
  • Zahraniční diety, diety za práci v noci

Mimo tyto benefity je možné zaměstnance podpořit např. bezúročnou půjčkou, která bude využita na úhradu exekuce. Okamžité uhrazení exekuce může být nástrojem na zastavení nárůstu pohledávky a úroků z ní v čase. Taková podpora je důležitá zejména v případech, kdy dlužník i při maximálně možných srážkách ze mzdy není schopen zastavit nárůst úroků a příslušenství, natož splácet jistinu pohledávky.

Nejnáročnější fází pracovní integrace je období prvních týdnů po nástupu do zaměstnání. V této době je vhodné poskytovat novému zaměstnanci, ale i jeho zaměstnavateli, zvýšenou podporu.

Přestože je intenzivní (především poradenská) podpora čerstvého zaměstnance zásadním faktorem pro udržení zaměstnání, pro Úřad práce přestává být osoba umístěná na trh práce klientem, a dále jí proto nejsou poskytovány žádné poradenské služby. Poradenské či asistenční služby tedy novému zaměstnanci musí poskytovat jiný subjekt. Například v projektech se už delší dobu objevuje aktivita s názvem pracovní asistence pro účastníky projektu, kterou obvykle realizuje NNO.

Pracovní asistence se soustředí na poradenství jak nově umístěnému účastníku na pracovní místo, tak jeho zaměstnavateli. Účelem pracovní asistence je vzájemné slaďování potřeb a očekávání na obou stranách, které napomáhá lepší adaptaci a snížení rizika opakované nezaměstnanosti. Zahrnuje také řešení vznikajících problémů a případnou mediaci mezi oběma stranami.

Důležité je poskytnout novému zaměstnanci poradenství a podporu v oblasti organizace péče o rodinu a v tomto směru pracovat také se zaměstnavatelem.

Pracovní asistence by měla rovněž pomáhat s přípravou zaměstnance i zaměstnavatele na exekuční srážky, které v případě zadlužených přicházejí s první či druhou výplatou a bývají velkou bariérou pro udržení zaměstnání. Je nutné na novou situaci dlužníka připravit a uplatnit širší příjmové poradenství týkající se exekucí a změn nároků na dávky po nástupu do zaměstnání (více zde). Služba pracovní asistence by měla být také součástí pobídek pro zaměstnavatele k přijetí znevýhodněné osoby do pracovněprávního vztahu. Například v podobě „příspěvku na zapracování (mentora)

Kdo může pracovní asistenci poskytovat:

Pracovní asistenci poskytují obvykle pracovníci NNO v rámci projektů. Úřad práce má také možnost změnit status uchazeče o zaměstnání na zájemce o zaměstnání (pokud o to klient požádá), což je způsob, jak umožnit pokračování poradenské práce NNO i v případě, že nejde o projekt. Mimo projekty a ÚP je možné službu pracovní asistence poskytovat jako součást některé ze sociálních služeb.

Zadluženost je pro uchazeče o zaměstnání jednou z největších bariér pro integraci na pracovní trh. Současný systém exekucí a sociálních dávek v mnohých případech způsobuje, že přijetí legálního zaměstnání oproti setrvání na sociálních dávkách je pro dlužníka ekonomicky nevýhodnou strategií.

Součástí přípravy uchazeče na zaměstnání i podpory po nástupu by tedy mělo být dluhové poradenství zahrnující informování o změně příjmové situace (dávky, exekuční srážky, nezabavitelné minimum) při přechodu z nezaměstnanosti do práce. Vhodnou pomůckou pro výpočet příjmu dlužníka či příjemce sociálních dávek při změně životní situace je kalkulačka finanční výhodnosti práce.

Základní poradenství v oblasti dluhů by měl poskytovat úřad práce v rámci obecného pracovního poradenství. Pomoc s řešením dluhů pak poskytují zdarma neziskové organizace, které jsou poskytovateli odborného sociálního poradenství nebo terénních programů, případně sociální pracovníci obcí. S podáním návrhu na oddlužení mohou pomoci poskytovatelé akreditovaní v oblasti oddlužení (mapa dluhových poraden).

Cílem služby je pomoci klientovi zmapovat dluhy, jednat v jeho zájmu s věřiteli, exekutory a dalšími zainteresovanými subjekty, poskytovat právní servis a pokusit se dosáhnout klientova oddlužení nebo alespoň prohlášení insolvence, tedy stavu, kdy dluhy už dále nenarůstají.

Obětí zadlužení nejsou jen věřitelé a dlužníci, ale také zaměstnavatelé, konkrétně jejich mzdoví účetní, kteří administrují veškerou agendu spojenou s exekucemi zaměstnanců. 

S ohledem na to, že mzdový účetní je rovněž osobně odpovědný za správné provedení exekučních srážek, je nanejvýš vhodné podpořit ho poradenstvím. Poradenské konzultace pro mzdové účetní zaměřené na různé formy vyplácení mezd (v hotovosti spíše než na účet), na způsoby výpočtu exekučních srážek a nezabavitelné částky a na podmínky oddlužení (komunikace s insolvenčním správcem) mohou být poskytovány jako součást služby zprostředkování zaměstnání či poradenství pro zaměstnavatele. Smyslem této aktivity je snížit jednu ze zásadních bariér pro přijetí do zaměstnání, kterou představuje exekuce, a podpořit tak integraci uchazeče na trh práce.

Kdo poradenství může poskytnout:

  • Úřad práce jako součást své činnosti poskytuje poradenství nejen uchazečům a zájemcům o zaměstnání, ale také zaměstnavatelům
  • NNO může poradenství pro zaměstnavatele zaměřené na problematiku exekucí poskytovat jako součást adaptační fáze po nástupu klienta do zaměstnání.
  • Zaměstnavatel má také možnost požádat místně příslušný soud o stanovení částky, která má být srážena ze mzdy povinného, a její rozdělení mezi jednotlivé pohledávky (viz zákon č. 119/2001 Sb.)
  • Vhodnou pomůckou pro výpočet exekučních srážek ze mzdy může být také online kalkulačka finanční výhodnosti práce

 

Pomoc při řešení zadlužení svých zaměstnanců můžete nalézt také v nově vzniklém Institutu předlužení, který se na poradenství pro zaměstnavatele přímo zaměřuje.

Příspěvek na zapracování, vyskytující se v upravené verzi v projektech zaměřených na mladé lidi bez praxe pod označením příspěvek na mentora, je podporou pro zaměstnavatele, který přijme uchazeče o zaměstnání s potřebou větší péče při adaptaci na zaměstnání.

Příspěvek se poskytuje max. po dobu 3 měsíců ve výši poloviny minimální mzdy měsíčně a zaměstnavatel jej může použít na nutné výdaje spojené se zapracováním znevýhodněného uchazeče, kterému Úřad práce poskytuje zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání .

V projektech zaměřených na mladé lidi bez praxe se vyskytuje příspěvek na zapracování jako pilotovaný nástroj aktivní politiky zaměstnanosti s názvem Mentor. Zaměstnavateli je v tomto případě poskytována určitá částka po dobu několika měsíců jako úhrada odměny zaměstnance – mentora, který pomáhá mladému zaměstnanci bez praxe v celkové adaptaci na zaměstnání (Projekt Záruky pro mladé). Podmínky poskytování příspěvku se v rámci projektů v jednotlivých krajích mohou lišit.

Mentor může být využit rovněž pro dlouhodobě nezaměstnané osoby bez relevantní praxe, kteří nespadají do kategorie mladých, podmínky realizace nástroje jsou určeny konkrétním projektem a směrnicemi krajských poboček ÚP ČR.

Kdo může příspěvek/mentora získat:

Každý zaměstnavatel, který je ochoten přijmout uchazeče o zaměstnání, kterému je věnována zvýšená péče podle § 33 ZoZ, může požádat Úřad práce realizující projekt ESF o příspěvek na zapracování.

Mentor je dosud jen pilotovaným nástrojem APZ využívaným v projektech.

Formuláře žádosti o příspěvek na zapracování

Prostupné zaměstnávání je označení způsobu postupné integrace nezaměstnaných (obvykle s kumulovanými znevýhodněními) na pracovní trh.

Principem prostupného zaměstnávání je postupná návaznost několika nástrojů podpory uchazeče o zaměstnání, které umožní postupný rozvoj jeho pracovních dovedností a pozvolnou adaptaci na nové podmínky a nároky.

V praxi to vypadá tak, že se dlouhodobě nezaměstnanému nabídne pracovní příležitost v podobě veřejně prospěšných prací (VPP), které kladou nejmenší nároky na pracovní a psychosociální schopnosti zaměstnance, nebo tréninkové pracovní místo. V rámci toho si uchazeč o zaměstnání osvojí nebo prohloubí základní sociální či pracovní schopnosti a dovednosti. Tato fáze by měla trvat maximálně 12 měsíců, v opodstatněných případech 24 měsíců. Poté by se uchazeč měl posunout do vyššího stupně, který mohou tvořit společensky účelná pracovní místa (SÚPM). SÚPM už jsou místa vyžadující větší pracovní kompetence a jsou provozována po dobu maximálně 2 let. Z SÚPM, kde si natrénují potřebné dovednosti a získají praxi, by se uchazeči měli dostávat již na standardní trh práce, tedy mimo dotovaná či chráněná pracovní místa. Ideální situace nastává, když provozovatel SÚPM po skončení dotace zaměstná dosavadního pracovníka na stejném místě v běžném pracovním poměru. V rámci procesu prostupného zaměstnávání lze dále využívat různé příspěvky z kapitoly aktivní politiky zaměstnanosti nebo z projektů ESF při zachování prostupnosti, návaznosti a postupného zvyšování nároků, ale také výše úvazku a finančního ohodnocení.

V průběhu úvodních stupňů prostupného zaměstnávání je pro úspěch budoucího zaměstnance na pracovním trhu nad míru důležité doplnit podporu také doprovodnými sociálními službami, které pomáhají celkově stabilizovat životní situaci uchazeče o zaměstnání. Realizace prostupného zaměstnávání vyžaduje komplexní spolupráci aktérů na více úrovních (úřad práce, zaměstnavatelé, NNO, obec), jako jeho vhodný organizátor se jeví obec.

Více o prostupném zaměstnávání najdete v Metodice prostupného zaměstnávání.

Rekomandace (doporučení) je výstupem posouzení zdravotního stavu nezaměstnaného ve vztahu k určitému povolání. 

Na základě odborného vyšetření (tzv. ergodiagnostiky) je možné popsat pracovní potenciál uchazeče o zaměstnání z hlediska jeho zdravotního stavu a podat doporučení týkající se vhodného pracovního uplatnění. Rekomandaci lze využít jak v pozitivním smyslu například jako součást pracovní rehabilitace pro vhodné zařazení osob se zdravotním omezením, tak v opačném případě, kdy je odůvodněná obava, že zdravotní stav uchazeče o zaměstnání neumožňuje přijetí určitého typu zaměstnání, nebo absolvování určité rekvalifikace. V obou situacích může úřad práce vyslat svého klienta k lékaři s žádostí o posouzení zdravotního stavu v souvislosti s výkonem práce.

V praxi to obvykle nastává tehdy, když uchazeč žádá o rekvalifikaci a existují pochybnosti o tom, zda jeho zdravotní stav umožňuje výkon profese, na kterou je rekvalifikace zaměřena. Typická je také situace, kdy se úřad práce chystá vystavit uchazeči doporučenku na určité místo, ale uchazeč namítá, že danou práci nemůže vykonávat ze zdravotních důvodů. Tento nástroj však lze využít i v případě, že má uchazeč nějaké psychické obtíže, např. v důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti a tíživé sociální situace, což je u dlouhodobě či opakovaně nezaměstnaných pocházejících z prostředí ohroženého sociálním vyloučením poměrně častý, avšak opomíjený jev. Pokud se uchazeč na některou práci necítí, může jej úřad práce nechat prostřednictvím žádosti o rekomandaci vyšetřit, a pak s ním případně pracovat jiným způsobem, tedy jako s osobou se zdravotním omezením.

Pro uchazeče o zaměstnání je bezpečnější, pokud bude svá psychická omezení komunikovat jako zdravotní problémy a podrobí se rekomandaci, na jejímž základě může ÚP efektivněji pracovat s konkretizovanými zdravotními obtížemi. Pokud je rekomandační zpráva založena na obecné „snížené schopnosti pracovat“ bez další specifikace psychických problémů, může vyústit do vyřazení z evidence uchazečů ze zdravotních důvodů.

Výstupem posouzení je doporučení (rekomandace) v podobě lékařské zprávy o tom, zda je uchazeč schopen určitý druh práce vykonávat. Úřad práce rekomandaci zohledňuje při zprostředkování zaměstnání či rekvalifikace. Podle toho, co je obsahem rekomandace, lze posoudit, zda je uvažované pracovní místo možné považovat pro daného uchazeče za vhodné (a tedy ho nemůže beztrestně – bez rizika vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání – odmítnout) či nikoliv.

Kdo může rekomandaci iniciovat: 

Pracovní rekomandaci provádí lékař, k němuž je uchazeč vyslán Úřadem práce, který také hradí její náklady. O rekomandaci může Úřad práce požádat uchazeč o zaměstnání.

Cílem rekvalifikace je získání, rozšiřování, udržování či obnova dovedností v rekvalifikačních kurzech akreditovaných MŠMT, MPSV či v kurzech středních škol a dalších odborných rekvalifikačních zařízeních (autoškoly, svářečské školy či poskytovatelé osvědčení o odborné způsobilosti).

Kromě získání kvalifikace či praxe slouží uchazeči o zaměstnání účast na rekvalifikačním kurzu jako prokázání snahy o zvýšení příjmu prací podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, které chrání uchazeče v hmotné nouzi před poklesem příspěvku na živobytí na existenční minimum. Rekvalifikaci lze kombinovat s jinými nástroji aktivní politiky zaměstnanosti (např. VPP), a to i v časovém překryvu.

V současné době je tento typ rekvalifikace financován z projektu POVEZ II, který upravuje podmínky dohody o rekvalifikaci (detailní popis projektu najdete zde)

Kromě rekvalifikačních kurzů, které absolvuje uchazeč před nástupem do zaměstnání (rekvalifikace zabezpečovaná úřadem práce, rekvalifikace zvolená), případně při zaměstnání, avšak u jiného subjektu, než je zaměstnavatel, umožňuje zákon o zaměstnanosti také rekvalifikaci v rámci zaměstnání.  Tzv. zaměstnanecká rekvalifikace spočívá v tom, že zvyšování kvalifikace zaměstnance zajišťuje jeho zaměstnavatel vlastními silami (případně za pomoci akreditovaného rekvalifikačního subjektu) v rámci zaměstnání. V tomto případě se účastníkem kurzu stává osoba již zaměstnaná, která nemá nárok na podporu při rekvalifikaci ani na proplácení cestovného od úřadu práce. Náhrada výdělku či cestovného jsou řešeny zaměstnavatelem. Úřad práce na základě písemné dohody hradí zaměstnavateli plně nebo částečně náklady spojené s rekvalifikační činností.

Rekvalifikace při zaměstnání je vhodnou formou podpory jak pro obtížně uplatnitelné uchazeče o zaměstnání, tak pro zaměstnavatele, kteří mají nedostatek pracovních sil. Uchazeč/zaměstnanec má díky zvyšování kvalifikace při zaměstnání větší šanci na hlubší a trvalejší změnu své dosavadní životní situace, a zaměstnavatel pak na získání stálého zaměstnance podle svých potřeb.

Kdo může zaměstnaneckou rekvalifikaci iniciovat:

Jakýkoliv subjekt (včetně obce) v postavení zaměstnavatele může s ÚP uzavřít dohodu o částečné či úplné úhradě nákladů na rekvalifikaci s tím, že bude na tuto dobu zaměstnance uvolňovat (poskytovat mu náhradu mzdy), případně poskytne cestovní náhrady.

Bližší informace ÚP ČR k rekvalifikacím naleznete zde.

Cílem rekvalifikace je získání,  rozšiřování, udržování či obnova dovedností v rekvalifikačních kurzech akreditovaných MŠMT, MPSV či v kurzech středních škol a dalších odborných rekvalifikačních zařízeních (autoškoly, svářečské školy či poskytovatelé osvědčení o odborné způsobilosti).

Kromě získání kvalifikace či praxe slouží uchazeči o zaměstnání účast na rekvalifikačním kurzu jako prokázání snahy o zvýšení příjmu prací podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, které chrání uchazeče v hmotné nouzi před poklesem příspěvku na živobytí na existenční minimum. Rekvalifikaci lze kombinovat s jinými nástroji aktivní politiky zaměstnanosti (např. VPP), a to i v časovém překryvu.

Rekvalifikace může být trojího typu:

1/ Rekvalifikace zabezpečovaná úřadem práce 
ÚP hradí náklady na rekvalifikační kurz evidovanému uchazeči o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání, uchazeč dostává v průběhu rekvalifikačního kurzu podporu při rekvalifikaci v objemu 60 % předchozího průměrného čistého měsíčního příjmu, nebo 0,14 násobku průměrné mzdy v 1.-3. kvartálu předchozího roku, a to i v případě, že na podporu v nezaměstnanosti nemá nárok. Uchazeč o zaměstnání evidovaný na ÚP může rovněž požádat o zpětné proplacení nákladů na dojíždění v případě, že kurz probíhá mimo místo jeho bydliště. Zájemce o zaměstnání, který není evidován jako uchazeč na ÚP, nárok na podporu při rekvalifikaci ani na příspěvek na dojíždění nemá.

Odmítnutí rekvalifikace nebo neplnění podmínek kurzu může být pro uchazeče o zaměstnání evidovaného déle než 5 měsíců důvodem pro sankční vyřazení z evidence.

2/ Rekvalifikace zvolená uchazečem
Uchazeč o zaměstnání si může sám zvolit rekvalifikační kurz a požádat ÚP o uzavření dohody s jím vybraným rekvalifikačním zařízením. Komise ÚP může, ale nemusí rekvalifikaci s ohledem na uplatnitelnost uchazeče schválit. ÚP může uhradit náklady rekvalifikačního kurzu v maximální výši 50 tis. Kč v období 3 let za předpokladu, že účastník kurzu splní podmínky kurzu a úspěšně složí závěrečný test. V opačném případě hradí náklady kurzu účastník, což může být značným rizikem. Při zvolené rekvalifikaci nevzniká nárok na podporu při rekvalifikaci.

Tato forma rekvalifikace je často volena v projektech založených na řetězci aktivit od pracovní diagnostiky přes nácvik různých pracovních činností až po dotované zaměstnání, kde se teprve v průběhu aktivit ukáže, jaký kurz je pro koho z účastníků vhodný.

3/ Rekvalifikace zaměstnanecká
Dohodu o rekvalifikaci může ÚP uzavřít také přímo se zaměstnavatelem, případně s rekvalifikačním zařízením a zaměstnavatelem. Obsahem dohody jsou podmínky rekvalifikace včetně finančních. Zpravidla je vyžadována finanční spoluúčast zaměstnavatele. V tomto případě se účastníkem kurzu stává osoba již zaměstnaná, která nemá nárok na podporu při rekvalifikaci ani na proplácení cestovného. Náhrada výdělku po dobu účasti v kurzu či cestovní náhrady jsou řešeny zaměstnavatelem. V současné době je tento typ rekvalifikace financován z projektu POVEZ II, který upravuje podmínky dohody o rekvalifikaci

(detailní popis projektu najdete zde).

Kdo může rekvalifikaci iniciovat:

  • Úřad práce: O vhodnosti rekvalifikačního kurzu pro uchazeče o zaměstnání rozhoduje ÚP. Rekvalifikace může být například zahrnuta do individuálního akčního plánu  uzavřeného s uchazečem.
  • Uchazeč o zaměstnání: Uchazeč může absolvovat jakýkoli kurz i sám bez svolení ÚP, který jej pak ale nehradí (náklady hradí uchazeč, obec, zaměstnavatel, realizátor projektu mimo projekty ÚP). Rekvalifikační kurz, do něhož uchazeče nedoporučuje ÚP, ale někdo jiný, negeneruje nárok na podporu při rekvalifikaci nebo na cestovné.
  • Zaměstnavatel (včetně obce): Subjekt v postavení zaměstnavatele může s ÚP uzavřít dohodu o částečné či úplné úhradě nákladů na rekvalifikaci s tím, že bude na tuto dobu zaměstnance uvolňovat (poskytovat mu náhradu mzdy), případně poskytne cestovní náhrady.

Bližší informace ÚP ČR k rekvalifikacím naleznete zde.

Informaci o akreditovaných rekvalifikačních kurzech lze získat zde.

Sociální podnik je firma fungující v tržním prostředí, která zaměstnává znevýhodněné, kterým poskytuje kromě zaměstnání širší  psychosociální podporu.

Sociální podniky se liší cílovou skupinou i předmětem činnosti. Takzvané integrační sociální podniky naplňují veřejně prospěšný cíl, kterým je zaměstnávání a sociální začleňování osob znevýhodněných na trhu práce. Cílovou skupinou sociálních podniků jsou mentálně či fyzicky hendikepovaní, sociálně vyloučení nebo sociálním vyloučením ohrožení.

Sociální podniky kombinují zaměstnávání s integrací do běžné společnosti, případně též s pomocí k posunu znevýhodněných zaměstnanců na otevřený trh práce. Jde o určitý typ chráněného zaměstnávání, kdy jsou pracovní místo a pracovní podmínky upraveny podle potřeb znevýhodněných zaměstnanců. Poskytnutí zaměstnání je zde doprovázeno návaznou sociální podporou. Zároveň však sociální podnik musí uspět v tržním prostředí, jeho zaměstnanci tak přicházejí do styku s prostředím reálného byznysu a volného pracovního trhu.

V současné době vinou neexistence zákona o sociálním podnikání se podmínky zřízení a provozování sociálního podniku řídí aktuálními výzvami OP Z ESF. Všechny potřebné informace poskytuje MPSV na internetových stránkách https://www.ceske-socialni-podnikani.cz.

Kdo může sociální podnik založit:

Realizátorem sociálního podniku může být subjekt splňující podmínky aktuální projektové výzvy donátora, kterým je MPSV. Nejčastějšími provozovateli sociálního podniku jsou NNO a obce. Přičemž účast obce v sociálním podnikání je v současné době projektovými výzvami upravena tak, že obec smí být maximálně 49% podílníkem sociálního podniku. Sociální podnik také může založit svazek alespoň tří obcí.

Institut Národní soustavy kvalifikací (NSK) umožňuje lidem s praxí v oboru, ve kterém však nemají formální vzdělání, získat celostátně uznávané osvědčení o profesní kvalifikaci složením zkoušky u autorizované osoby.

To znamená, že osoba, která má potřebné dovednosti, ale nemá odpovídající formální vzdělání, může prostřednictvím systému NSK získat úředně platné potvrzení o své kompetentnosti k vykonávání určité profese, aniž by musela absolvovat formální vzdělávání ve vzdělávacích institucích či kurzech. Toto osvědčení pak může lidem znevýhodněným na trhu práce kvůli nedostatku formálního vzdělání, kteří ale v praxi požadované dovednosti mají, zvýšit šanci na odpovídající uplatnění.

V systému NSK (www.narodnikvalifikace.cz) lze nalézt více než 1200 profesních kvalifikací společně s kvalifikačními a hodnotícími standardy, seznamem autorizovaných osob oprávněných k vydání osvědčení a aplikací na ověření přenositelnosti kompetencí z jiných kvalifikací. Jde tedy o konkrétní a dostatečně podrobné požadavky potřebné k dosažení uznání kvalifikace podle NSK. Oprávněná osoba pak podle konkrétní domluvy může uchazeče přezkoušet i bez předchozího vzdělávání, příprava může proběhnout přímo v praxi podle dostatečně podrobných kvalifikačních a hodnotících standardů a bez nutnosti docházení do školy či na kurz.

Kromě využití pro lidi, kteří v praxi dané dovednosti už mají, lze takto  motivovat i ty, kteří jimi zatím nedisponují, aby je získávali a v pracovních dovednostech se rozvíjeli např. formou rekvalifikačního kurzu zakončeného zkouškou a získáním osvědčení o profesní kvalifikaci (Cena za zkoušku je zpravidla 2000 – 10 000 dle konkrétní profese a rozsahu zkoušky). U některých profesí lze touto cestou dokonce dosáhnout až výučního listu bez nutnosti chodit do školy – po získání příslušných zkoušek (u některých oborů se jedná o 2-3 zkoušky) je možné zažádat školu, která daný obor vyučuje, o vykonání závěrečné zkoušky v oboru a získat tak výuční list.

 

Kdo může o osvědčení o profesní kvalifikaci požádat:

Pracovník, který je přesvědčený, že kvalifikační standardy, jak je podrobně vypisuje NSK, naplňuje, může požádat u autorizované osoby o přezkoušení a následně o osvědčení. Konkrétní detaily závisí na domluvě s daným autorizovaným subjektem. Jejich seznam je u každé kvalifikace uveden na stránkách NSK, v několika případech ale není kompletní. Jedinou podmínkou pro absolvování zkoušky podle standardů NSK je dokončené základní vzdělání.

Kromě samotného pracovníka může spolupráci s oprávněnou osobou navázat i zaměstnavatel jménem více svých zaměstnanců, což pak umožňuje flexibilnější domluvu (vlastní termín pro skupinu, sleva, případná zkrácená a zlevněná verze kurzu šitá na míru podle toho, co zaměstnanci zvládají z praxe a co jim z uvedených kvalifikačních standardů chybí, atd.).

Pro mnoho uchazečů představuje bariéru pro přijetí a udržení zaměstnání plný pracovní úvazek, který buď vinou svých znevýhodnění (psychické problémy, ztráta pracovních návyků, apod.), nebo častěji rodinné situace (péče o závislé osoby) nejsou schopny vykonávat. Zaměstnavatelé zároveň nabízejí velmi omezené množství zkrácených či jinak flexibilních pracovních úvazků. 

Ve zřizování částečných nebo zkrácených pracovních úvazků je možné podpořit zaměstnavatele formou příspěvku na mzdu takto zaměstnaného uchazeče. Úřad práce může zaměstnavateli poskytnout příspěvek na mzdu zaměstnance na společensky účelném pracovním místě (i v rámci projektu ESF) zaměstnaného na částečný úvazek v poměrově vyšší výši, než na úvazek plný. Zkrácená pracovní doba pak umožňuje zvládnout práci v kombinaci s péčí o děti či jinými potřebami zaměstnance, přičemž je zpravidla kvalitativně i kvantitativně srovnatelná s prací na plný úvazek. Úprava konkrétních podmínek pro získání příspěvku i stanovení jeho výše je v kompetenci jednotlivých úřadů práce.

 

Kdo o příspěvek může žádat

O poměrově vyšší příspěvek na mzdu v případě částečných úvazků mohou žádat zaměstnavatelé zaměstnávající osoby formou společensky účelných pracovních míst, a to v rámci projektů i mimo ně.

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací